Dva československé koncerty se na jaře 1984 uskutečnily v rámci tehdejšího zpěvákova turné nazvaného European Express Tour. Elton John k nám přijel z Maďarska a pokračoval do Polska. Obě vystoupení se dohodla zhruba o půl roku dříve. Detaily tehdy ladil zpěvák přímo v Praze.
Elton John totiž nebyl jen světovou pěveckou hvězdou, ale také šéfem anglického fotbalového klubu Watford FC. Ten sehrál na podzim 1983 v rámci Poháru UEFA dva zápasy se Spartou. Jeden v listopadu na britském trávníku, druhý začátkem prosince v Praze na Letné, kam zpěvák přijel podpořit svůj tým. Mimochodem – obě utkání Sparta vyhrála (první 3:2, druhé 4:0).
Na pořádání koncertů zahraničních umělců měla u nás v té době monopol agentura Pragokoncert. Zjistit u ní po čtyřiceti letech podrobnosti k organizaci Eltonových koncertů je však obtížné. „Z tehdejšího Pragokoncertu už u nás nikdo nepracuje a celý Pragokoncert je vlastně dnes úplně jiná společnost než tenkrát, takže vám s tímto asi nepomůžu,“ sdělila redakci iDNES.cz současná mluvčí firmy Martina Benešová.
Podobně se vyjádřil marketingový manažer Tomáš Brejcha z Kongresového centra, tehdejšího Paláce kultury, kde měl zpěvák první ze dvou koncertů. „Snažil jsem se nalézt požadované materiály. Bohužel jsem nebyl úspěšný,“ odpověděl na dotaz, zda se dochovaly nějaké archiválie, například fotky. Nejméně jedna fotografie však existuje. Kongresové centrum ji před časem zveřejnilo na svém facebookovém účtu.
„Nevím, jestli se ten koncert tehdy nějak inzeroval, nebo ne. Mně spíš připadá, že to byl koncert velmi utajený,“ říká hudební publicista Miloš Skalka. Skutečně, články dohledatelné v dobovém tisku by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Skalka vzpomíná i na to, jak pracovníci Pragokoncertu nemohli po zpěvákově příletu rozdýchat, že má náušnici. V Československu totiž komunistický režim podobné „výstřednosti“ netrpěl. Soudruzi opakovaně žádali Eltona Johna, aby vystoupil bez náušnice. Zpěvák jim však nevyhověl. „Měl z toho legraci,“ usmívá se publicista.
Podle dalších zdrojů měli tehdejší funkcionáři problém i s tím, jak se během koncertů chová. Elton John pohlcený hudbou a emocemi najednou odhodil stoličku a hrál vsedě na zemi. Neváhal také vyskočit na piano, procházet se po něm nebo na něm tančit.
Obdivovatelka Eltona Johna – zpěvačka Jitka Zelenková – dostala začátkem prosince 1983 vzkaz, že se s ní a s dalšími umělci chce hudebník v Praze na Spartě setkat. Když za ním vyrazila, netušila, že si z ní spolupracovník udělal legraci. Jak to dopadlo? Podívejte se na video:
Starý dobrý rock’n’roll
Pražský koncert ve vyprodaném Sjezdovém sále Paláce kultury začal krátkou vzpomínkou na zavražděného Johna Lennona – písní Beatles I Am The Walrus, která v půlce najednou skončila. Po chvíli ticha se ozvaly varhany a pohřební skladba Funeral For A Friend. Pak se objevila kapela i zpěvák.
„Idol byl zde, sedl ke klavíru, který se zbarvil jako duha, a začal hrát a hrát a hrát. Od té chvíle už nebyl klavír nikdy bílý. Práce osvětlovačů byla dokonalá. Celou vesmírnou sestavu světel ve třech skupinách nad jevištěm řídil computer, který jen občas lehkým stisknutím knoflíku načasoval jeden člověk. Hra reflektorů a mlhy se nedá popsat, to se musí vidět,“ líčil tehdy v časopisu Melodie dokumentarista Aleš Sobotka.
Na koncertu chtěl s filmovým štábem natáčet, jenže zpěvákův manažer John Reid zakázal kamery i fotoaparáty. Téměř tříhodinové vystoupení se pak v mnohém vymykalo tomu, na co byli hudební fanoušci v Československu zvyklí. Žádné dlouhé pauzy, žádné zbytečné průvodní řeči, žádní hosté, žádní tanečníci. Jen zpěvák, čtyřčlenná doprovodná skupina a muzika – starý dobrý rock’n’roll.
„Koncert pokračuje. V báječném tempu a v syrovějším, rockovějším stylu, než jaký je možno slyšet z desek. Jedná známá skladba střídá druhou. Začátek je složen z písní sedmdesátých let. Aranžmá jsou jednoduší, dravější. Mnohé skladby jsou dvakrát, třikrát delší než jejich nahrávky na deskách. Jiné jsou sice stejně dlouhé, ale neuhlazené. Rockovější projev je cítit ze všech,“ popisoval Sobotka.
Zpěvák podle něj skoro neopouštěl klavír. Většinou jen ohlásil název písně, vstal, poposkočil, uklonil se prkenně až do půl pasu, napil se, usedl k pianu a začal hrát další ze svých hitů – Bennie And The Jets, Daniel, Blue Eyes, Kiss The Bride, I’m Still Standing a řadu dalších. V závěru následoval téměř tři čtvrtě hodiny trvající přídavek prokládaný bouřlivým potleskem.
PoděkováníAutor článku děkuje za pomoc při jeho přípravě Mgr. Petru Jíšovi, řediteli odboru Archivu hl. m. Prahy, Mgr. Pavlu Hruboňovi, odbornému radovi ze Státního okresního archivu Karviná, hudebnímu publicistovi Miloši Skalkovi, zpěvačce Jitce Zelenkové a restauraci Garden’s za poskytnutí prostoru pro natočení rozhovoru. |
Na rozloučenou zazněla smutná sonáta o smrti – Song For Guy, kterou Elton John složil v roce 1978 ve stejný den, kdy tragicky zemřel na motorce sedmnáctiletý poslíček Guy Burchett, který pracoval pro jeho vydavatelství.
Vyprodaný byl také havířovský koncert, kam přišlo 25. dubna podle zápisu v městské kronice na osm tisíc lidí. Mezi nimi jedenáctiletá školačka a budoucí modelka Simona Krainová, kterou tam vzal spolu se sestrou táta. Na sociální síti Krainová před časem sdílela fotografii s tehdejšími vstupenkami, na nichž je uvedena cena 60 Kčs.
V Praze si podle pamětníků nenechali Eltonův koncert ujít třeba Karel Gott, Petr Janda nebo jeho velká fanynka Jitka Zelenková.
O tři dny později, 28. dubna 1984, namíchl zpěvák i soudruhy v Polsku, když se v Gdaňsku, kde koncertoval, sešel s někdejší vůdčí osobností protestů proti komunistickému režimu a nositelem Nobelovy ceny míru Lechem Wałęsou.
