Jsme na večeru plném rychlých aut. Jaký k nim máte vztah?
Rychlá auta miluju. Opravdu. Už jsem v několika jela, a dokonce jsem je i řídila. Byla jsem si zajezdit na okruhu v Brně, takže jsem si to nezkusila jen jako spolujezdec, ale opravdu za volantem. Ten pocit soustředění, rychlosti a respektu k výkonu je návykový. Teď jsem si vyzkoušela i závodní trenažér – a musím říct, že mi to moc nešlo. A vlastně jsem za to ráda. Kdyby mi to šlo skvěle, asi by mě to začalo lákat víc, než je zdrávo. Ale přiznávám, že jedním z mých snů je jednou si koupit Porsche.
Máte ráda adrenalin obecně, nebo jen v bezpečné dávce?
Myslím, že mám ráda ten pocit, kdy musím být stoprocentně přítomná. A to je adrenalin – ať už na okruhu, nebo na jevišti. Ale zároveň si uvědomuju, že člověk nemůže jet pořád na plný plyn. I motor musí někdy vychladnout, jinak by se zadřel. A tohle je pro mě důležité i v životě.
Denisa Nesvačilová a Jiří Mičánek ml.
Na veřejnosti působíte jako velmi energická a sebevědomá žena. Jaká jste ve chvíli, kdy se zavřou dveře?
To je zajímavé, protože spousta lidí by čekala, že jsem pořád stejná. Ale když jsem sama, jsem překvapivě klidná. Možná až melancholická. Jsem hodně přemýšlivá. Ten „nastartovaný motor“, který je vidět na veřejnosti, je jen jedna část mě. Druhá část potřebuje ticho, les, procházku, knížku. Kdybych byla pořád taková jako v práci, nebo mezi přáteli, asi bych se z toho zbláznila.
Herectví je obor plný emocí. Co vás na něm drží tolik let?
Rozmanitost. Každý den je jiný. Baví mě oblékat se do různých charakterů, zkoumat lidské hlubiny, do kterých bych se možná jinak nikdy nepodívala. Někdy objevíte v sobě něco, o čem jste neměli tušení. Je to náročné, někdy až nepříjemné, ale často i velmi terapeutické. Herectví mi pomohlo pochopit samu sebe. A zároveň mě naučilo empatii – protože když máte pochopit postavu, musíte pochopit i její motivace, i když s nimi třeba nesouhlasíte.
Šok ve Vietnamu. Místo prohlídky farmy převlékala Nesvačilová postele |
Zažila jste někdy roli, která vás zasáhla víc, než byste čekala?
Ano. Byly role, kdy jsem se musela hodně „hrabat“ sama v sobě, v nepříjemných místech. A to není jednoduché. Kdyby taková práce trvala dlouho bez přestávky, asi bych si musela říct o pauzu. Na druhou stranu je zvláštní, že jeviště dokáže být i útočištěm. Když na něj vstoupím, úplně vypnu svůj osobní svět. Jsem stoprocentně ta postava. A někdy je to vlastně úleva – na dvě tři hodiny přestat být sama sebou.
Herečka Denisa Nesvačilová s partnerem Michalem (2024)
Showbyznys umí být tvrdý. Nelitovala jste někdy, že jste si vybrala právě tuhle cestu?
Upřímně? Milionkrát. Ale já jsem si nevybrala showbyznys. Já jsem si vybrala divadlo a herectví. To je pro mě povolání, možná i poslání. To, že je kolem toho dneska tolik bulváru a pozornosti, je něco navíc, co k tomu dřív takhle nepatřilo. Před třiceti lety měli herci mnohem víc klidu. Dneska je všechno rychlé, okamžité, veřejné.
Jak zvládáte tlak médií?
Snažím se to nečíst. Většina věcí, které vycházejí, je zkreslená nebo úplně mimo realitu. Občas mě to samozřejmě zasáhne, nejsem z kamene. Ale říkám si, že kdybych měla reagovat na každou hloupost, nedělala bych nic jiného. Raději si chráním svůj vnitřní klid. Ten je pro mě mnohem důležitější než nějaký titulek.
Láska a kariéra – jde to dohromady?
Jde. Ale chce to trpělivost. A ideálně nemít vedle sebe blbce. (smích) Herecký život je specifický. Nejsme moc doma, kolem nás je spousta lidí, energií, emocí. Třeba týden před premiérou se mnou opravdu nechcete být doma. Ale myslím si, že na druhou stranu umíme být hodně srdeční a milovat naplno. A když si na sebe uděláme čas, je to o to intenzivnější. My se snažíme cestovat, být spolu, opravdu spolu – nejen vedle sebe.
Denisa Nesvačilová v magazínu Playboy (06/2023)
Jak jste se vlastně dali dohromady?
To je právě vtipné. Existují tři verze. Ta jeho je, že jiskra přeskočila už před sedmi lety. Já si to tak úplně nepamatuju. Pak byla jedna akce asi před šesti lety, kde si myslím, že malá jiskřička opravdu přeskočila. Dokonce jsme si domluvili rande… na které jsem nepřišla. Chudák čekal. A pak přišla ta poslední jiskra – před dvěma lety. A to už to bylo definitivní.
Takže vás přítel balil dlouho?
My se právě neshodneme, kdo koho balil. Já tvrdím, že on mě. On říká, že jsem balila já jeho. Každopádně měl trpělivost. A to se počítá.
Nesvačilová ukázala ve Varech nového partnera. Ať si to tu Kolečko užije, říká |
Cestujete spolu?
Ano, cíleně. Protože kdybych nikam „neutekla“, naberu si práci i na den, kdy jsme měli být spolu. Byli jsme šest dní v Itálii, pak pět dní v Londýně – a to byl teprve únor. Ten čas spolu je pro nás nejcennější.
A právě Itálie vás přivedla k novému koníčku?
Ano. Začala jsem se učit italsky. Vlastně to navázalo i na období po skončení jednoho dlouhého seriálu. Říkala jsem si, že musím zaměstnat mozek. A italština mi dává radost. Navíc se hodí, když cestujete.
Denisa Nesvačilová
Máte nějaké zlozvyky?
Kouření. Řekli jsme si, že letos přestaneme. Tak uvidíme. (smích)
Máte ještě sny, které si chcete splnit?
Sny mám. Hodně. Ale některé si nechávám pro sebe. Přijde mi, že když se o nich mluví příliš nahlas, ztrácí trochu sílu. Každopádně bych chtěla dál růst – jako herečka i jako člověk. A možná si jednou opravdu splnit ten sen s Porsche. (smích)
Říkala jste, že často vystupujete z komfortní zóny. Je to pro vás důležité?
Ano. Vlastně pořád. Hraju ve dvou muzikálech, a přitom si pořád říkám, že bych vlastně neměla zpívat. A přesto to dělám. A tak je to se spoustou věcí. Často kývnu na něco, co mi přijde šílené. A pak si říkám: ‚To přece nezvládneš.‘ Ale nakonec to zvládnu. A někdy sama sebe překvapím, co všechno jsem schopná podstoupit, když něco slíbím.
Máte nějaké životní motto?
Ano. Když tě spláchne vlna, tak se zvedni a jdi.
