Herci z muzikálu Snowboarďáci zavítali společně tématicky do Špindlu. Co vás tam čekalo?
Přijeli jsme a čekaly nás lekce snowboardingu, což pro mě byla naprostá novinka. Já jsem lyžařka, nebo spíš rekreační lyžařka, byl to pro mě tedy naprostý šok. Mám pěkně natlučený zadek, ale bylo to naprosto úžasné. Strašně moc mě to bavilo. Měli jsme na dvě hodiny k dispozici asi pět instruktorů. Byla to obrovská zábava. Pak jsme měli oběd a také jsme se podívali do krásného wellness, kde je vířivka, dvě sauny a odpočívačka.
Výjezd se konal pod taktovkou paní ředitelky Divadla Radka Brzobohatého, Romany Goščíkové, tak jste se asi s celou partou museli chovat velmi slušně.
Samozřejmě, šéfové se vždycky mají poslouchat. Zatím ale nepřišly žádné speciální požadavky, které by byly nepříjemné, nebo ve kterých bychom se dostali vzájemně do rozepří.
Víme, že vaše srdce patří divadlu, ale komu ještě?
Mému příteli Filipovi Hořejšovi, který ve Snowboarďácích hraje hlavního záporáka. (smích)
Protekční šlapka, špína jako její fotr, píší Grossové. Díky hejtům vznikl song |
Jaká je vaše souhra na jevišti? Má to výhody, že člověk může zkoušet i doma?
Je super, že spolu děláme společný projekt. V momentě, co se připravuje nová inscenace, on a nebo já zkoušíme a často se proto doma míjíme. Teď, když zkoušíme společný projekt, je fajn, že trávíme pracovní čas spolu. Samozřejmě si můžeme pomáhat v různých věcech, například korepetice jsme si sehráli hodně spolu.
Je pravdou, že kolikrát to není úplně ideální a herecké vztahy jsou mnohdy i dost o vzájemných vzkazech na ledničce?
Je to pravda. V divadelním světě, a vlastně i ve filmovém, to je časově náročnější. Je to ale něco, co člověk miluje. Dělat divadlo je pro mě něco, co mě naplňuje. Je to tím pádem „práce“, která není jen prací.
I vaše sestra Natálie Grossová je v showbyznysu. Jak koukáte na její počiny, její portfolium?
Já jsem na ni strašně pyšná. Za mě je ségra asi nejvíce výrazná žena v muzikálové scéně v České republice. Nevím o nikom, kdo by byl v Praze výraznější. Opravdu na sobě denně dře. Zpívá, tancuje, hraje. Co se týká zpěvu, má třeba tři hodiny denně, fakt si dává každý den drill. Je brutální.
Jste víc nervózní, když přijde maminka na premiéru do divadla?
Samozřejmě. Ale myslím si, že to tak má každý člověk. Není to jenom výsada divadla. Například, i když jsem měla kdysi školní besídku a měli se přijít podívat i rodiče, je to najednou jiné. Jde tam i o respekt a na názoru ostatních dost záleží. Já to takhle mám u každého člověka, na kterém mi záleží, ale u maminky je to nejvíc.
