„Je to město u oceánu, čtyři dny chůze za Santiagem de Compostela,“ upřesňuje herec, který nachodil celkem 870 kilometrů. „Každý den byl jiný. Moje maximum bylo čtyřicet čtyři kilometry za den, ale někdy jsem šel jenom dvacet, protože jsem se chtěl vykoupat v oceánu,“ rekapituluje.
„Moc mi to psychicky pomohlo, odpočinul jsem si a zároveň to byla fyzická aktivita, která je pro mě taky důležitá,“ říká herec, který se jako dítě věnoval baletu. Záměrně šel sám, protože si potřeboval srovnat myšlenky, ale o společnost nouzi neměl. „Někdy člověk potká cestou zajímavé lidi, tak si s nimi popovídá, dá kafe nebo večeři na ubytovně pro poutníky. Každý den má svoje osobité kouzlo.“
Nejhorší část cesty ho čekala hned u Lisabonu. „Šel jsem patnáct kilometrů jenom rajčatovými plantážemi, kde nebyl žádný strom nebo úkryt. Přitom byla strašná vedra, až 37 °C. Tahle etapa byla jak po fyzické tak psychické stránce pro mě nejtěžší. Přece jenom mám radši, když se příroda trošku mění a tady jsem šel celou dobu po rovině,“ vypráví.
Odnesly to jeho nohy. „Sice se mi za celou dobu neudělal jediný puchýř, ale otékal mi kotník, což si myslím, že bylo způsobeno právě tím plackovitým terénem. Když jsem se pak dostal do hor, odeznělo to,“ říká.
V lednu byl na Tenerife, kde během šestnácti dnů ušel 410 kilometrů. „Tamní terén byl ale náročnější, protože je to sopečný ostrov. V podstatě jdete jenom nahoru nebo dolů. Málokdy se stane, že šlapete delší dobu po rovince,“ vzpomíná.
Na Tenerife chodil i mimo značené trasy, což bylo občas riskantní. Oproti tomu Portugalsko označuje za pohodový trek. Přesto se strachy pořádně zapotil. „Na takových cestách mám vždycky problém s volně pobíhajícími psy. Hlavně v Portugalsku a Španělsku se často vyskytují. Třeba ani nejsou opuštění, ale pohybují se tam, jak se jim zlíbí,“ popisuje herec poznamenaný traumatickým zážitkem z dětství, kdy byl psem pokousán.
„A v Portugalsku jsem jednoho dne viděl, jak přes cestu přechází smečka osmi psů. V tu chvíli jsem si říkal, že kdyby měli chuť po mně skočit, je se mnou konec. Oni navíc dokážou váš strach vycítit. Snažím se s tím pracovat, ale když jdu sám lesem a je tam zbloudilý pes, mám hrůzu. Nic se naštěstí nestalo, ale určitě jsem z toho měl srdeční arytmii,“ vypráví.
Sám má perskou kočku, které říká Beruška. „Ta byla celou dobu u mojí babičky ve Dvoře Králové. Jako dítě jsem k ní rád jezdil na prázdniny, tak jsem si řekl, proč to nedopřát Berušce,“ usmívá se Denis Šafařík, který se pravidelně telefonicky informoval, jak se kočce daří a dostával i její fotky.
Denis Šafařík a jeho Beruška
Než se vydal na pouť, živilo ho divadlo a díky tomu, že se objevil i v televizních a filmových projektech, zdálo se, že jeho profesní život běží, jak má. Jenomže Denis na tom byl tak špatně, že by vzal zavděk jakoukoliv prací.
„Nejsem z těch herců, že bych z nějaké hrdosti nebyl ochoten dělat nic jiného. Když je potřeba, dokážu se otáčet. To jsem se naučil v Německu, kde jsem uklízel pokoje. Nebavilo mě to, ale potřeboval jsem se nějak uživit,“ vypráví. „A co se týká umění, vždycky je důležité vyvažovat. Aby člověk mohl vytvářet svoje umělecké projekty, musí občas vzít i něco obyčejnějšího. Takže chápu mnoho herců, kteří potřebují uživit rodinu, že dělají i komerční věci.“
Hned po návratu z Portugalska měl první lekci piana. Začíná totiž zkoušet titulní roli v inscenaci Amadeus v Divadle Na Fidlovačce. „To mě teď bude hodně zaměstnávat. Jak samotné zkoušení, tak učení se na piano. Mým cílem je zahrát některé skladby před diváky naživo. Abych mohl poctivě cvičit, koupil jsem si domů klávesy,“ vysvětluje.
Denis Šafařík, Hana Holišová a Sara Sandeva na zkoušce recitálu Marta (2022)
Na slavný Formanův film se ale znovu dívat nebude. „Myslím si, že ta inscenace si bude hledat svůj vlastní jazyk. Nebude to film na divadle,“ dodává.
V oscarovém snímku hrál Amadea Tom Hulce. Denisův Mozart bude vycházet ze stejného bodu. „Zpočátku je arogantní, tak trochu samožer a pak budeme hledat vývoj té postavy a její proměnu ve chvíli, kdy se mu jeho život a svět začnou hroutit,“ prozradil herec.
Mozart navzdory své genialitě zemřel chudý, manželka Konstance neměla peníze ani na jeho pohřeb. „Naštěstí já jsem to vybral, u mě to nebylo nic tak zásadního,“ vzpomíná Šafařík na svoje horší období. „I ta cesta do Portugalska byla důsledek toho, že jsem si potřeboval zase uspořádat myšlenky a ujasnit si, co a jak bych v životě chtěl dál a naopak, co bych už nechtěl.“
Kromě hraní v muzikálu Marta na Letní scéně Musea Kampa čeká herce menší role v nováckém seriálu Bratři a sestry. Vedle toho pracuje na scénáři svého nového filmu, momentálně má dokončenou pátou verzi. „Ne vždycky je první výkop správný, musí se to promyslet, počkat na inspiraci... Ale já nikam nespěchám, naopak mě baví, že jdu kupředu po malých krůčcích, které jsou ale vědomé,“ říká.
