„Obsadit zápornou roli je vždycky trošku problém, hercům se do nich nechce. Zvlášť u dlouhodobých seriálů, protože diváci si je s jejich postavami spojují a pak jim leccos na ulici vyčítají,“ vypráví Matásková. „A najednou padlo jméno Davida, že by byl pro tuto postavu vhodný. Tak jsem řekla kolegovi, ať ho sám osloví, že já vzhledem k naší minulosti to udělat nemůžu. David na roli kývl a my jsme moc rádi, že ho tady máme, protože Václava Koláře hraje skvěle.“
Staré rány se zjevně zahojily, protože na předvánočním setkání herců Ordinace se David k Simoně choval mile. V jednu chvíli ji dokonce láskyplně hladil po vlasech.
„Začali jsme spolu chodit, když mi bylo dvacet, o tři roky později jsem porodila Lindu a jak jsme vedle sebe postupně dospívali, viděli jsme svět každý jinak. A ty věci, které nás rozdělovaly jsme neuměli překonat a vyřešit jinak, než rozvodem,“ odhaluje Matásková pozadí jejich rozchodu. Byla už Davidovou druhou manželkou. Před ní žil s hudebnicí a překladatelkou Evou Turnovou, po ní měl Kateřinu a teď je ženatý s další Evou.
Na svět mu jeho ženy přivedly dohromady čtyři děti a podařilo se, že se všechny mají rády, jsou spolu v kontaktu. Třiatřicetiletá Linda, kterou má se Simonou Matáskovou, navíc udělala Davida dvojnásobným dědečkem. Se svým manželem, sedmiletou Sofií a roční Stellou ale žije v Berlíně, takže se vídají méně. Otec je však jejím vzorem. Proto i ona jezdí na Vespě. „Linda je opatrný jezdec, tam je to v pořádku,“ říká David Matásek, který se tímto způsobem přemisťuje po Praze takřka po celý rok. „Zima mi nevadí, pokud je suchý mráz.“
Matásková to ale vidí jinak, má o dceru strach. „Myslela jsem, že je oba uškrtím, když jsem zjistila, že David pořídil Lindě skútr. Ale ona svého tátu tak miluje, že kdyby metal kotrmelce, asi je bude dělat taky,“ krčí rameny.
V době, kdy spolu žili, byl on ten silný a moudrý v jejich vztahu, časem se hodně změnilo. David si prošel psychicky náročným obdobím. Poprvé před dvanácti lety, když se mu rozpadal vztah s tehdejší manželkou, podruhé po covidu. „Se ženou jsem se oba tvářili, že je všechno v pořádku. Chodili jsme spolu na oslavy, s přáteli do hospod, ale samozřejmě to na mně, i když jsem mistr světa v předstírání, bylo vidět. Byl jsem skleslý, takový odpojený. Hodně jsem zhubl, což lidi připisovali józe, se kterou jsem v té době začínal a já je v tom nechával,“ vzpomíná.
„Jsem až úzkostně perfekcionistický a pedantský, což zřejmě způsobilo i krach vztahu. Ono se s tím žije těžko, jsem prostě pan plánovač, pan diář, všechno musí sedět. Když se řekne ve čtyři, tak to fakt musí být ve čtyři, i když je to marginálie,“ sype si popel na hlavu.
Nakonec vyhledat odbornou pomoc. Medikaci brát nechtěl, aby nebyl otupělý a „plochý“. Viděl, co se stalo s kolegy, kteří podobné léky brali, a tak radši chodil jednou týdně na terapie. Ve chvíli, kdy si dovolil plakat, se konečně dostavil úlevný pocit. Proto dnes o všem hovoří otevřeně a svojí výpovědí přispěl i do knihy Kateřiny Kubalové Terapie není slabost.
Překopal svůj život, rozvedl se, znovu oženil, přivítal na svět nejmladšího potomka, přerušil i schůzky s terapeutem, ale záhy ho potřeboval znovu. Tentokrát byla na vině covidová pauza. „Bylo mi přes padesát a najednou jsem se bál, že to nezvládnu,“ vypráví o těžkém návratu na divadelní prkna. „Někdy jsem se ráno probudil s tím, že ten den hraju a měl jsem úplně šedo. Odpoutat se od myšlenky, že večer vystupuji, bylo nemožné. Přestával jsem jíst,“ popisuje svoje úzkostné stavy.
Zase ho doháněl perfekcionismus, nechtěl selhat, ale po tak dlouhé herecké pauze si nevěřil. Začal se měnit i jako člověk, nebyl už jen sarkastický, ale i zlý. A tak podstoupil další terapie. Říká, že mu daly manuál na sebe. „Snažím se vyhýbat kritickým situacím a věcem, které mi nedělají dobře,“ popisuje, jak problémům předchází.
Opustil stálé angažmá v Národním divadle, ale dohrává tam představení. „Beru to zodpovědně, ale už neřeším, do čeho jsem obsazený, to ze mě spadlo. Ale jinak dál sleduji, co dělají kamarádi a kolegové, protože to nejde úplně odstřihnout, je to kus mého života,“ říká Matásek.
Před sebou má premiéru inscenace Dědictví v Divadle Verze a nebránil by se dalším záporným rolím před kamerou. „Klidně by to mohl být i vrahoun. Beze všeho. Tyhle zlomené figury se hrají krásně,“ vypráví.
Na vysněné role nevěří. „Spíš dám na náhodu a mám pak radost, když se to povede. Protože není nic horšího v životě herce než zklamané očekávání. Když si něco myslíš, že bude a ono to nakonec není. A když je člověk zklamaný, ztratí vnitřní svobodu,“ říká.
Pro Novu točí ještě seriál Bratři a sestry, ale teprve Václav Kolář z Ordinace v růžové zahradě pro Oneplay je pro něj skutečnou výzvou, což ho těší. S novými díly se jeho postava dostane do vedení nemocnice a začne vyvíjet velký tlak na zaměstnance. Do jeho spárů se dostane jak primář chirurgie Mára (Robert Jašków), tak Běla Valšíková (Zlata Adamovská), která na základě tohoto tlaku učiní zásadní rozhodnutí.





















