Rozhovor spolu děláme na výstavě Titanic. Umíte si představit, co byste dělal, kdybyste se oné osudové noci ocitl na této slavné lodi?
Upřímně? Asi bych se zbláznil. I když jsem z práce trénovaný, takový ten pocit bezmoci a vědomí, že jdeš ke dnu, to musí být šílené. Říká se také, že tam bylo málo záchranných člunů. Nevím, jak bych reagoval. Asi záleží na tom, jestli bych tam byl jako pasažér nebo někdo z posádky. Netuším, ale asi by přišla panika.
Jste člověk, který je stále věrný svému původnímu povolání policisty a nečekáte na to, že vám spadne sláva do klína.
Máte pravdu. Stále sloužím u policie, už je to dohromady osm let, z toho vlastně pět let po vítězství v soutěži Muž roku. Čtyři poslední roky jsem tady v Praze. Myslím, že sláva je pomíjivá a jsem vděčný za všechny možnosti, které se mi naskytly. Díky jak za Muže roku, tak za Love Island. Práce policisty mě stále naplňuje, akorát bych možná chtěl zkusit i trochu jiné odvětví v práci.
Co konkrétně by vás lákalo?
Třeba učit nováčky. Lákala by mě třeba práce instruktora střelecké taktiky a podobně. To asi kvůli předchozímu zaměstnání u armády. Když se ale vrátím k té pomyslné slávě, když se člověk koukne zpětně, většina účastníků Love Islandu byla známá jen chvíli. Já se to snažím držet nějak konzistentně a snažím se to nějak průběžně udržovat.
Máte za sebou různá školení a psychotesty. Když zhodnotíte účinkující v Love Islandu, jak na tom podle vás byli s intelektem?
Myslím, že tak nějak průměrně. Sám o sobě si nemyslím, že bych byl nějak extrémně inteligentní, ale zase nejsem ani úplně hloupej. Mezi mnou a ostatními soutěžícími tam byl hlavně vidět spíš věkový rozdíl. Nejvíc tam bylo asi čtrnáct let rozdílu věku mezi mnou a Danielem. To jsem vnímal a kolikrát jsem ani nevěděl, jak se mám zapojit do některých debat.
Často jste seděl stranou.
Hodně lidí mi pak říkalo, že jsem tam nebyl ani moc vidět. Další věc je, že nejsem konfliktní člověk, který by rád řešil problémy jiných, které se ho netýkají. Já jsem spíš takový posluchač a maximálně občas rádce nebo konzultant. Asi to tak mám zkrátka z práce naučené.
Líbí se mi, když protějšek umí provokovat, říká Muž roku David Kremeň |
Momentálně se vysílá další řada seznamovací show Bachelor. Teď už proto můžeme prozradit, že i vám bylo nabízeno, stát se novým Bachelorem. Je podle vás účast v reality show návyková?
Nebudu lhát, určitě ano. Kdybych dostal novou nabídku, tak ji asi tentokrát neodmítnu. I když já ji tak úplně neodmítl ani minule. Měl jsem tam nějaké osobní komplikace, které nechci sdělovat, ale ty mi vlastně sebraly možnost, že bych mohl být letošním Bachelorem. Nicméně kdo ví, jak to bude do budoucna. Třeba dostanu druhou šanci, byl bych za to rád.
Sláva je afrodiziakální a přitahuje mnoho žen i mužů. Když jste se objevil v Love Islandu, co to následně udělalo s vaším milostným životem?
Zjistil jsem, že hodně lidí si o mě myslí, že jsem arogantní a namyšlený, soudí mě jen podle vzhledu. Nikdo mi také netipuje, že mi je třicet čtyři let, to je druhá věc, co mě docela těší. (smích) Dostal jsem ale i spoustu krásných pozitivních ohlasů, že jsem byl v Love Islandu jedním z nejrozumnějších mužů s dobrými názory. Lidem se také líbilo, že jsem nebyl konfliktní. Nejsem žádný intrikář. Můj milostný život se ale asi nijak nezměnil. Mám zkrátka asi smůlu na ženy.
A co Majda z Love Islandu?
Po Love Islandu jsme zkoušeli se scházet, ale nakonec jsme se shodli, že budeme čistě přátelé. Mě to vyhovuje, nejsem nějaký zhrzený nebo tak. Nicméně po Majdě se v mém životě objevila jiná dáma, se kterou jsem se také scházel, ale tam mě to docela zklamalo. Myslím si, že jsem kontaktní, člověk, který se snaží věnovat ženě, se kterou tráví čas, pozornost. A nakonec mi to vlastně bylo všechno vyčteno. A ještě mnoho dalšího. Ale to asi taky nechci rozebírat.
Čekáte pořád na velkou lásku, jako měli mezi sebou Rose s Jackem na Titaniku?
Jsem člověk, který věří, že snad přijde. Říká se: nikdy neříkej nikdy, ale už jsem si z toho v poslední době dělal legraci s kamarády a kámoškami. Říkám: „Hele, jestli mi to nevyjde ani s další ženskou, tak snad asi budu na chlapy, nebo už nevím!“ (smích)
