Rozhovor spolu děláme na výstavě Titanic v Letňanech. Jak na vás dýchají exponáty vylovené ze dna oceánu?
Na mě to dýchne asi jako na každého. Film jsem viděl na premiéře v Česku, seděl jsem v kině s babičkou. Bylo mi tehdy méně než DiCapriovi, zažíval jsem ale na střední škole něco, co on zažíval na Titanicu. S filmem jsem se tedy absolutně ztotožnil. Hrozně se mi líbilo, jak té roli dal DiCaprio chlapeckou stydlivost, ale zároveň bojovnost a hrdost.
Byl pro vás idolem?
Byl pro mě obrovským idolem. Myslím si, že byl obětí a že divákům – ženským i chlapům, bylo na konci filmu víc líto DiCapria než Rose. On byl symbolem filmu Titanic. Doteď chodíme na všechny jeho filmy, protože oslavujeme, že je tady.
A herečka Kate Winslet nakonec v rozhovoru řekne, že by se s ní na dveře Jack vešel a mohl se zachránit...
A všichni to furt řeší a ona to může říkat. Mě zaujal víc DiCapriův herecký výkon. Kate mi přišla taková... Zkrátka bych se z ní tak nezbláznil jako tehdy Jack. Pro mě ona byla taková úča, ze které bych asi úplně nevyšiloval. Ale on je chudý, tak asi ho baví, že má Rose náhrdelník a je z lepšího světa. A v té době byl také samozřejmě jiný typ žen. Myslím si, že Kate se do toho hodila, ale můj typ to v té době nebyl.
David Kraus a jeho maminka Jana Krausová (výstava Titanic, Praha, únor 2026)
Na výstavu jste vyvedl také svou maminku Janu Krausovou. Je pro vás vzácné trávit čas s rodinou a delegovat si čas na srdci blízké lidi?
Určitě ano. S maminkou chodíme na výtvarné a umělecké výstavy. To téma ji velmi zaujalo, těší se, až si to tady projdeme. Máme oba rádi historii, stejně tak i film, technologie. A to všechno tady je. Tady za mnou je třeba i krásné české auto značky Laurin & Klement. A je tu hlavně spousta věcí z Titaniku.
Řekl byste o sobě, že jste tvrdohlavý člověk, nebo se necháte občas ještě i teď mentorovat nebo si poradit od rodičů?
Od rodičů už minimálně. Mně to všechno déle trvá. Když jsem byl mladý, měli pravdu skoro ve všem. Já jsem je v hlavě posílal do háje, nahlas jsem si to nikdy nedovolil. Ale pak se většinou vždycky stalo to, co říkali. Dneska si myslím, že už v některých věcech mám víc pravdu já. Nemá cenu jim to vysvětlovat, protože jsou starší a moudří. Ale myslím, že tak to v životě je. Dneska to vnímám tak, že kdysi už dopředu věděli, co udělám za chybu.
Vždycky jsem byl outsider s nálepkou protekčního spratka, říká David Kraus |
Sám jste otcem dcery.
A sám se teď soustředím hlavně na svoji holčičku, abych nedělal ve výchově chyby. A stejně i tak dělám plno stejných chyb, které dělali kdysi i moji rodiče. Snažím se být co nejlepším tátou, ale v plno věcech přenáším vzorec mých rodičů, jak se to dnes všude řeší.
Poté, co jste se sám stal rodičem, uvědomil jste si, že rodičovství skutečně není tak jednoduché, jak si to člověk možná představoval nebo jak to sám vnímal jako dítě?
To určitě ano. Dneska je plno trendů jako nikdy dítě neuhodit, nebít, nekřičet, nezvyšovat hlas. Vyzkoušel jsem si to (smích) a můžu vám říct, že to bylo celkem bez efektu. Skončil jsem u toho, že dcera dostala jednou na zadek a fungovalo to nejlíp ze všeho. Myslím, že dnešní doba je v některých věcech úžasná v některých zase špatná. Kvůli přehnané svobodě a vlastně čemukoliv přehnanému jsou pak mnohé děti opravdu rozmazlené a budou naprosto nepřipravené do života.
Výchova našich rodičů byla podle vás lepší?
Myslím si, že v něčem ano. Já mám mix dnešní doby, té jemné, něžné, vnímavé, empatické a zároveň devadesátek, kdy tam pořád ještě je cítit v něčem pevná ruka a důslednost. Mám ve výchově mix mých rodičů a mě samotného.
Hezky reflektujete éry. V čem je podle vás dnešní doba zkažená?
Ve většině věcí, hlavně ve společenském životě. Lidé jsou společenští tvorové. Dřív jsem žil ve městě, protože mě bavilo, že štěbetá tramvaj, jdete po ulici, štěbetají lidi a vy se něco dozvídáte. Máte z toho sondu o tom, co lidi zajímá i co je trápí. Dneska je to město vypnuté telefony. Je to jak když jste ve ve městě duchů.
Sám nyní žijete na vesnici.
Odstěhoval jsem se na vesnici a vždycky si musím znovu zvykat, když přijedu do města, že je více mrtvé než vesnice. Na vesnici lidi mluví pořád přes plot, užívají si, že jsou v přírodě a telefon je až na druhém místě. Z Prahy se ale stalo vypnuté smutné město. Myslím si, že je opravdu zle a dětem by se měly zakázat sociální sítě.
Sociální sítě dnes využívají i všechna média. Témata se „ždímají“, dokud fungují a lidé o ně mají zájem.
V dnešní době má každý jednotlivec svoje médium, to jsme dřív neměli. Dříve jsme měli média, kde byli reportéři, schvalovací rady, morálka, etika. Dneska je to jedna velká prasárna, když to řeknu naplno. Každý si dělá, co chce, každý se může vyjádřit k čemu chce, každý může nadávat komu chce. A vidíte, že to, co je na internetu, ta sprostá debata – často pod jmény, která lidem ani nepatří – se přenesla i do politiky. Světoví lídři dnes mluví sprostě, stejně jako lidi v těch online komentářích.
Vydělávat na dítěti? To bych se ze sebe poblil, říká David Kraus |
Stal se z toho standard.
Já jsem byl vychovávaný v tom sprostě nemluvit, už vůbec se to nehodí, když člověk reprezentuje jako politik svoji zemi. Mně tohle vadí. Ždímání ze strany médií mi nepřijde až tak smutný. To média dělala vždycky. Časopisy vždycky ždímaly, třeba soud s O. J. Simpsonem a podobně.
Bulvár ždímá často i vaši rodinu.
Teď momentálně ždímají mého bratra Adama. Já o tom něco vím, jaké to je. Mně ale daleko víc pohoršuje to, jak ždímají lidi jako jednotlivci sami sebe. Jsou tak zoufalí, dělají tak zoufalé činy, jen aby na sebe upoutali pozornost, že se mi z toho zvedá často žaludek. Jednotlivci vymýšlejí každý den, co dát na sociální sítě, aby na sebe upozornili.
Sledujete je?
Já se na to nekoukám, ale divím se. Má to sledovanost. Zoufalé činy zoufalých lidí mají obrovskou sledovanost. Je to jako když koukáte na Výměnu manželek. Diváci se nekoukají proto, že se chtějí něco naučit, ale koukají na zoufalé lidi, kteří si kvůli padesáti tisícům korun nechají vyměnit manželku za jinou. Instagram a obecně sociální sítě některých lidí jsou pro mě žalostné, ale má to obrovská čísla.
