V poslední době o sobě mluvíte jako o tátovi na plný úvazek, ale za pár dnů startujete se svou kapelou menší sérii koncertů a na podzim hrajete na Slovensku. Jde to skloubit?
Potřebujete paní na hlídání. Sám to člověk nezvládne. Je pravda, že pokud zrovna netočím desku, tak těch akcí do roka je zhruba sto, takže mám třeba dvě stě dnů volno - hrubého, když nebudeme počítat cvičení, zkoušky a různou přípravu. Ale je to tak nepravidelné, že si člověk vlastně nikdy nezvykne. Nevím, jak je to dobré pro děti, které potřebují spíš pevný řád, ale snažím se.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Na své poslední desce jste spolupracoval se slovenskou textařkou Mirkou Ábelovou, kterou jste oslovil poté, co jste si o ní přečetl v časopise. To byla docela šťastná náhoda.
Jsou situace v životě, které nevymyslíte. Přečetl jsem si ve slovenském časopise NotaBene, který prodávají bezdomovci, její názory, které souzněly s těmi mými, co se týče nejen českých básníků. A protože si sám moc básničky nepíšu, tak jsem si říkal, že možná by mi ona mohla s tou mojí leností vypomoct a udělat nějaké texty. Že by to třeba mohlo fungovat.
Jak může být někdo, kdo je nejen interpret, ale také skladatel a textař, líný psát texty?
Možná se za to trochu schovávám. Když si vezmete Kainara, Hraběte, Seiferta a přečtete si všechny ty jejich dokonalé básně, z nichž některé mají rovnou písňovou formu, tak si říkáte: Na to prostě v životě nedosáhnu. A přestanete psát.
Musel jste někdy psát takzvaně na sílu?
Jsou situace, kdy máte daný termín, děláte na písničkách a dostanete se do stádia, kdy píšete klišé, víte o tom a přitom nevíte, jak z toho utéct. Nebo to může být opačně. Člověk píše v dobré víře nějakou skladbu, která mu za to stojí, ale ztratí původní myšlenku a náladu a stane se z toho zase klišé. Jenže už se mu to nechce vyhodit, respektive nemá čas začít znovu. Ta věc se pak už třeba ale nikdy nikde nehraje, protože je to z toho cítit. Lidi to vždycky poznají.
Po loňských megakoncertech jste prohlásil, že pokud má Lucie opět vystupovat, chtělo by to nové písničky. Posunula se tato vize nějak?
Řekl bych, že tak příští rok na podzim na tom začneme dělat. Ale to je dlouhá doba. Teď máme každý svoje kapely a projekty, ve kterých jsme si dali pauzu kvůli Lucii. Myslím, že i moje nadcházející koncerty budou dobrou vizuální show. Pracujeme na tom s výtvarnicí Kateřinou Slunéčkovou z uskupení Black/Division.
Vaším posledním projektem je deska ČeskosLOVEnsko, kde se opět trochu dotýkáte politiky. V písni Psychopat přímo vyzýváte, aby se lidi nenechali ošálit ideologiemi. Jakou sílu mají podle vás dnes protestsongy? Dovede jimi muzikant ještě oslovit a vyburcovat?
My jsme s Lucií na Václaváku před časem udělali takovou politickou akci, když se nad tím zamyslím, možná byla spíš apolitická, protože jsme jen vyzývali lidi, aby šli k volbám a nevolili komunisty. S kolegy hudebníky jsme k tomu udělali předělávku jedné Krylovy písně a na náměstí přišlo nějakých dvacet, pětadvacet tisíc lidí. Nemyslím si, že to bylo jen kvůli Lucii, která tam vystoupila.
Existuje nějaká hranice, za kterou by umělec v prezentování svých politických názorů neměl zacházet?
Řekl bych, že ne. Záleží na tom, jestli je ten dotyčný trapný, nebo není. Umělci by neměli stát stranou, každý se k politice vyjadřuje, ať už doma, v práci, nebo v hospodě. Když má někdo takovou práci, při které je na pódiu, proč by nemohl taky říct svůj názor? A já se cítím povinen o některých věcech mluvit, protože mám pocit, že lidé mají krátkou paměť a nechají se ovlivnit tím, co napíšete. Protože co je psáno, to je dáno. A navíc, když tady má nějaký frajer půlku médií, tak kam to asi tak může vést.
Pokud umělec nemá stát mimo, co říkáte na počínání kolegů z branže, kteří zpívají na politických mítincích?
Na mítincích nehraju a nikdy jsem nehrál. Jen jednou jsem zahrál tady na Kampě Karlu Schwarzenbergovi, když kandidoval do Senátu. Užil jsem si to za totáče, že se muselo hrát pro naši největší, nejskvělejší a nejkrásnější Komunistickou stranu Československa a od té doby opravdu nemusím hrát pro politické partaje. Myslím si totiž, že je to všechno úplně stejná parta. Najde se tam pár jedinců, kteří to myslí dobře a možná to i dělají dobře, ale pak je semelou ty konglomeráty různých obchodních zájmů. Klidně byste ke každé té partaji mohla dopsat s. r. o. Když se podíváte, kolik politici zpronevěřili peněz a jaké flastry za to pak dostali, je to k neuvěření. Naše ekonomika je sice poměrně silná, ale ta schopnost něco si ukrást je obrovská. A často jsou to lidé z různých partají. Je úplně jedno, jak se jmenují. Takže podporovat nějaké politické strany, to může možná Michal David, který za to dostal desítku od Paroubka, ale já v tomhle nejedu.
David Koller■ Narodil se 27. září 1960 v Praze. ■ Jako bubeník, zpěvák a skladatel je kromě slavné Lucie spojen i s kapelami jako Jasná páka, Blue Effect či Pusa. Na turné vyrazil také se skupinou Chinaski. ■ Natočil i čtyři sólové desky: David Koller (1993), Nic není nastálo (2006), Teď a tady (2010), ČeskosLOVEnsko (2015). ■ Spolu s Michalem Dvořákem složil hudbu ke třem filmům, zazářili hlavně ústřední písní ke snímku Amerika. |
Proniká tato náklonnost k určité straně politického spektra do vztahů mezi umělci? O vás se ví, že zrovna netíhnete k naší hlavě státu, zatímco třeba Daniel Hůlka mu před volbami vyjadřoval podporu. Mohla by vás tato věc třeba znesvářit?
Těžko říct, Dana Hůlku jsem snad nikdy nepotkal. Ale potkal jsem několikrát Paľa Haberu, který hrál Mečiarovi za patřičný obnos, a s tím by se mi asi žít nechtělo. Já bych si ty peníze neužil.
Myslíte tím, že když už to člověk dělá, má tak činit jen z přesvědčení?
To rozhodně.
Vím, že jste několikrát jasně řekl, že byste do politiky nešel. Ale copak jste o tom nikdy neuvažoval?
Když to bych musel seknout s muzikou. Mně bylo třeba sympatické počínání Jiřího Hromady, který chtěl legislativně ochránit vztahy homosexuálních párů, aby, když spolu ti lidé například prožijí život a jeden z nich zemře, toho druhého pak nikdo nevyhodil z bytu a podobně. Líbilo se mi, že šel do politiky jen s touhle jedinou věcí, a když to dokázal, tak ze scény odešel. Takže mít jeden jediný program, to bych si uměl představit.
Na co by vás tedy mohli zlanařit? Tuším, že v tom budou hrát hlavní roli komunisté.
Kdyby se založila strana a její program měl jen jeden jediný bod: že každý, kdo měl jakoukoli spojitost s touhle zločineckou organizací, nebude smět být v politice. Jen s tímhle cílem bych do toho šel.
Ale třeba byste za jeho prosazení také musel dělat různé ústupky, vypomoci tomu a tomu. Aby se z vás pak nakonec taky nestalo s. r. o.
Pro tenhle cíl bych ústupky rád udělal.
David Koller: Od Jasný páky až po výtvarné umění v MeetFactory Před rokem 1987 Koller působil několik let jako zpívající bubeník v kapele Jasná páka, čas od času s ní vystupuje dodnes. Frontman Páky Michal Ambrož se autorsky spolupodílel na textech Kollerova posledního alba ČeskosLOVEnsko. Ve skupině Lucie působil David Koller v letech 1987 až 2005, kdy z ní pro neshody odešel. Kapela měla až do roku 2013 „tvůrčí pauzu“. V roce 2013 se pánové v základní sestavě, tedy Robert Kodym, P. B. CH., Michal Dvořák a David Koller, dali opět dohromady kvůli sérii megakoncertů v roce 2014, s nimiž dokonce třikrát vyprodali pražskou O2 arenu. Jako druhý bubeník se na pódiích předvedl také Kollerův syn Adam.  Kapela Lucie První sólovou desku vydal David Koller už v roce 1993, další následovala až o jedenáct let později s kapelou Kollerband. Od roku 2006 kapela vystupuje jako David Koller + and. Spolu s výtvarníkem Davidem Černým a režisérkou Alicí Nellis tvoří Koller správní radu neziskového mezinárodního centra současného umění MeetFactory, které podporuje originální umělecké projekty. |
