Nedávno jste s vaším tanečním partnerem ze StarDance, Dominikem Vodičkou, zavítali společně na ples. Kde to konkrétně bylo?
Zavítala jsem na ples, teď jsem byla v České Lípě a Veselí nad Lužnicí, tančili jsme tam a bylo to super. Je to vždycky moc hezké, vrátit se takhle na plesy a zatančit si znovu spolu.
Funguje ta fascinace tancem? Lidé najednou, když je trošku navnadíte, ztratí ten stud, nechají se strhnout a kooperují s vámi? Viděl jsem jedno video, kde vám to tam hezky ladí.
Děkujeme. Vlastně to funguje, ano. Když jsme otevírali jeden ples, na začátku jsou většinou lidé takoví stydliví, neví co a jak. Postupně se nám vždycky podaří všechny semknout, lidé přijdou a zatančí si s námi. Je to hrozně super.
Nejdepresivnější den i měsíc roku máme za sebou. Jak jste vy osobně odstartovala tento rok?
Byla jsem na cestách. Většinou se snažím jet za teplem, takže jsem si to tak trošku ozvláštnila, abych to neměla právě tak depresivní. Ale pro mě byl vždycky popravdě nejdepresivnějším měsícem únor. Ten je sice nejkratší, ale mně vždycky přijde úplně nejdelší. Člověk čeká a nemůže se dočkat jara. Celý únor. A ani ten březen ještě není úplně teplo, takže...
Jak proti tomu bojujete? Musíte mít kolem sebe přátele, rodinu? V naší zemi se moc neumí chválit, tady se spíš kritizuje. Kde pak dobíjíte ty pomyslné baterky?
Doma. Snažím se mít co nejvíce pohodu a klid. A doma to je vždycky nejlepší.
Podléháte mediálnímu tlaku a sociálním sítím? Nebo je „nekonzumujete“?
Nijak to nekonzumuji. Vůbec nevím. Občas se stane, že mi někdo řekne, že viděl, co se o mně zrovna píše a tak. Ale já z toho mám vždycky spíš srandu, protože mi to přijde absolutně absurdní.
Myslíte ty různé nerelevantní výstupy v bulváru?
Přesně tak, ano.
Co se sama snažíte, když už máte nějaké poselství, vypustit mezi ty sledující nebo i lidi, co třeba nemají sociální sítě, ale chtějí se o vás něco dozvědět?
Já nemám žádné poselství, neberu se jako nějaký influencer nebo něco takového. Moje sociální sítě jsou spíš takový diář věcí, co se mi staly, co jsem zažila a co třeba i mediálně bylo vidět. Nemám nic a nic lidem nesděluji, jenom si tak spíš uchovávám svoje vzpomínky. To pro mě jsou sociální sítě.
StarDance jsem vůbec neznala, stejně jako moji rodiče, přiznává Pavlovičová |
Když se máte transformovat do filmové role, co všechno obnáší vaše příprava?
To je asi na delší povídání, ale většinou se snažím tomu dodat nějakou formu, osobnost. Třeba si i napsat deník toho člověka, co všechno má za takové různé malinké charakterové rysy.
Na to, jak jste mladinká, jste toho v naší zemičce dokázala už hodně. Máte i nějaké ambice co se týká zahraniční produkce?
Děkuju. Asi jo, ale to je zatím vlastně jen takové přání. Uvidíme, co se s tím přáním stane.
Přejete si třeba nějaké natáčení pro Netflix? Jdete tomu naproti tak, že zkoušíte i zahraniční video castingy?
Je to tak. Už mám tři zahraniční projekty za sebou, ale byly to takové menší role. Uvidíme, co přijde dál.
