Kolik jste měsíčně schopná investovat do ženských radostí, jako je make-up nebo oblečení?
Nemám to úplně přesně spočítané na korunky, ani nemám žádný rozpočet, který měsíčně můžu utratit. Ono se to mění. V létě se to hodně točí kolem krémů s faktorem a mazání celého těla, to prostě sežere víc plochy! (smích) Tam se rozrůstá ten záběr produktů.
Ale jinak klasicky, tím že jsem showbyznys, tak samozřejmě používám různé make-upy, malovátka a všechny tyto věci. Je to součást mé profese. Možná pro někoho je to moc peněz, ale jak říkám, je to investice do mě a beru to jako jednu z věcí, která k showbyznysu a zpívání patří, tak jako mikrofon.
U vás si dnes můžeme všimnout absence podpatků. Ale co za tím stojí, není úplně veselé.
Říkám to nerada, protože to už trvá pěkně dlouho. Už tři měsíce. Myslela jsem si, že je to vyvrtnutý kotník, nakonec se zjistilo, že jsem si natáhla a roztrhla vazy v noze. Je to strašně nepříjemné a hlavně se to dlouho léčí. Dneska jsem si teda nevzala obvaz, protože mi nepasoval k černé. (smích) Takže se tu lehce plížím. Chodit se dá, ale s tančením je to špatné a s cvičením. A já jak jsem pořád v pohybu, tak mi to trošku komplikuje život a místy jsem z toho marná, ale nic se nedá dělat. Prý ještě další tři měsíce.
Za tři měsíce vás uvidíme na vysoké noze?
Já doufám! (smích)
Máte teď více času věnovat se muzice?
Hudba a tvorba vždycky souvisí s emocemi a kreativitou. A ta zase úzce souvisí s vjemy. Hodně lidí si třeba říkalo, že když byla doba, kdy jsme byli všichni zavření doma, nemohlo se koncertovat, cestovat, že umělci měli čas a tvořili. Jenomže my tvoříme právě z těch zážitků, které chyběly.
Mám pár nápadů a doufám, že se to všechno rozjede. Že nás zase nezavřou, budeme moct koncertovat, protože teď se mi to v diáři trošku plní a jsem šťastná, že mohu zase vidět svoje publikum, stát na jevišti, trošku i tančit. Myslím, že i vznikne nějaká nová hudba, písničky, videoklipy a všechno.
Co vám nejčastěji dávají vědět vaši fanoušci?
Že při mně stojí, ať se děje cokoliv. Mají kouzlo a moc mi udělat dobrou náladu vždy a berou mě takovou, jaká jsem. I s chybami, občasnými úlety. Nekomentují moje účesy, oblečení, názory. Jako jsme na sebe zvyklí už za těch sto let, co tady jsem, tak si myslím, že jim mluvím z duše. Našli jsme se, jsem pro ně inspirací a fanoušci jsou pro mě taková jedna moje velká rodina. Jsem za ně moc ráda.
Bez čeho už si svůj život nedovedete představit?
Bez Laury, to je jasné! Už třináct let je po mém boku a je to můj největší úspěch, největší štěstí, radost, láska a jsem za ni nesmírně šťastná. Fakt si považuji, že ji mám, protože mě naučila vidět věci zase úplně jinak. A to asi ví maminky, o čem mluvím, že to v ženě rozvine ještě další schopnost citů, vjemů a emocí. Prostě krása!
Hodláte dceru před něčím ochraňovat nebo ji odrazovat? Od modelingu, showbyznysu?
Odrazovat ji nechci od ničeho. Neměli bychom v dětech, alespoň já to tak cítím, nic tlumit. Spíše usměrňovat a zkušenostmi ji lehce nasměrovat. Případně pomoct, když by po něčem opravdu toužila a já viděla, že má na to talent, tak ji v tom smysluplně podpořit. Nepomáhat ale zase moc. To taky nefunguje. Navíc ještě s razítkem na čele, že je to dcera Dary Rolins a Matěje Homoly, to by se jí mohlo strašně vymstít. V první řadě to musí být její talent, její píle, její ambice, a pak jí v tom strašně rádi pomůžeme. Uvidíme, co z ní bude.
Zamilujete se snadno?
Ne, ne. (smích) Ono to má u mě několik stupňů. Láska se postupně rozvíjí. Ale jednu věc umím velmi rychle. Odhadnout, jestli mi ten člověk sedne, jestli mi je sympatický a jestli si ho chci vpustit do života. Ať už na chvilku, nebo na delší dobu. Na to mám empatii jasnou. Nemusím dlouze přemýšlet nad tím, jestli ten či onen, nebo i žena, když to teda překlopím do nějakého pracovního vztahu, tak jestli si je chci přiblížit k tělu. To dovedu.
Nezvykla jste si už trošku na to, že dokážete fungovat sama, všechno si zařídíte, neobáváte se, jaké by to bylo ve vztahu?
Vím, jak to myslíš. Je to taková nachytávka pro ženy, které jsou samostatné, a když si pak uvědomí, že nemají po boku partnera, tak si musí přiznat, že vlastně je to tak trošku i jejich chyba. Já to nemám nějak programově, že nehledám, nebo hledám. Až se to stane, tak člověk je schopný a ochotný dělat kompromisy a změny v životě.
Pravdou ale je, že když se zamyslím, tak rozhodně bych nehledala muže, od kterého potřebuju, aby mě zaopatřil, postaral se. Spíše někoho, s kým bude sranda, kdo mi bude krýt záda a kdo mě obejme a tak nějak dá pocítit, že je na mě pyšný. Určitě bych ale nesnesla, aby mě omezoval v mé svobodě a v tom, co dělám, protože showbyznys, cestování, hudba, jeviště, lidi, to všechno ke mně patří neodmyslitelně.
Tak to chce nějakého mladšího sportovního pohodáře.
(smích) Dobře, zamyslím se!
