Užíváte si představení Urna na prázdném jevišti?
Ano, ale zatím je to pro nás velká novinka. Teď hrajeme počtvrté. Myslím, že divácké reakce jsou hezké a tím pádem si to užíváme. Když se baví lidi, to je nejvíc.
Baví vás, když můžete hrát pletichy a takovou trošku mrchu?
To mě hrozně baví a moje postava je ještě trošku natvrdlá v některých situacích. Je strašně přechytralá, což já nejsem. Já většinou ve společnosti ráda mlčím a poslouchám moudřejší. Tahle paní si myslí, že snědla veškerou moudrost světa. Furt mluví, je chytrá a myslí si, že je nejlepší na světě. To mě baví, protože to je kráva. (smích)
Kateřina Pindejová, Daniela Šinkorová a Stanislava Jachnická v představení Urna na prázdném jevišti
Jste herečka, ale charakterizovala byste sebe sama paradoxně jako introverta?
Jo. Já jsem introvert a díky tomu mi divadlo pomáhá se trošku otevřít a hledat v sobě jiné věci, které v životě nepoužiju.
Když se řekne Slovensko, co pro vás znamená?
To je moja rodná reč, moja maminka, sestra, rodný dom, celá slovenská hudba a celé moje detstvo a konzervatórium v Bratislave. Teraz rozprávam po slovensky. Stále som Čechoslovenka. Nikdy to ze mě nedostanete pryč. (smích)
Ale režiséři chtějí přece jenom čistou češtinu. Jak se vám povedlo odstřihnout a přetransformovat stoprocentně mluvu, abyste uměla Ř. Protože to je u Slováků často největší problém?
Ne, Ř není největší problém. Největší problém je L, Č a Š. Vy to máte úplně jinak. Je to minimální rozdíl, na kterém se pozná vždycky, jestli jste Slovák nebo Čech.
To mi zabralo hodně času, ale já jsem to začala dělat už na JAMU s paní profesorkou Janou Janěkovou. Byla fantastická, měla trpělivost a už na JAMU jsem hrála v Národním Divadle v Brně.
Od té doby pro mě studování scénáře trvalo třikrát déle než ostatním kolegům. Musela jsem to nejdříve načíst v češtině, cvičit to s tužkou mezi zuby a různá cvičení. Pak teprve jsem se učila herecké věci a scénky. Dodnes si na to dávám pozor.
Jak dlouho už jste v Česku?
Už jsem tady ale více než pětadvacet let, já už v češtině myslím. Jsem schopná napsat texty v češtině, vyjadřuju se česky, mám větší slovní zásobu v češtině.
Je divadlo skutečně život a seriály kolikrát spíše přispění do rodinné kasy?
Ne, pro mě ne. Pro mě je seriál kouzelná a krásná procházka růžovým sadem. Já to zbožňuju, protože jsem Kozoroh a jsem ráda týmový hráč. Strašně ráda vytvářím celek, kde se znám s lidmi a je tam rodinné prostředí.
Mám ráda, když v seriálech, které jsem točila, jsem věděla oblouk té postavy, celý příběh. Mohla jsem si roli hezky uplácat, vypracovat ji a pak se role stala mnou. To se stalo hlavně v Gitě, v Ordinaci v růžové zahradě.
Já to zbožňuju a nemám na to invektivní poznámky jako někteří kolegové, že to je jenom továrna na peníze. Naopak. Pro mě to je jiný druh cesty, kterou si hrozně hýčkám, když to je. Teď to není, teď to není... (mrkne do kamery – pozn. aut.) Kdyby náhodou, ano, jsem tady!
