„Já si to nikdy nějak neuvědomoval, nevím, jestli to u diváků hrálo roli,“ říká skromně Daniel Hůlka. „Ale vzpomínám si, co mi po roce nebo dvou hraní Draculy řekl Richard Hes o tom, si o mně myslel, když jsem přišel na konkurz.“
Křest CD s live záznamem muzikálu Dracula (15. ledna 2026)
Do té doby se neznali. Najednou před choreografem stál urostlý mladý muž celý v černém – v džínách, košili a dlouhém plášti. „Byl to takový baloňák, tehdy velmi moderní, ale nedal se sehnat, takže nám je šily maminky nebo babičky,“ popisuje Hůlka. „K tomu jsem měl rozpuštěné, tehdy ještě černé vlasy. A Richard si prý pomyslel: Ježíš, ten je krásný. Kdyby tak uměl aspoň trošku zpívat,“ směje se.
Richard Hes, šéf tanečního seskupení UNO a spolutvůrce Draculy, byl také jediný, komu se podařilo Hůlku přimět k pohybu na jevišti. „Když uváděl v Divadle Hybernia své úspěšné představení Nikita, zpíval jsem a tančil tam hlavní mužskou roli. Měl jsem tango s Lenkou Bílkovou,“ vzpomíná zpěvák.
Obecně se ale jevištnímu pohybu vyhýbal, jak jen mohl – a dokonce si to pojistil smluvně. „Když jsme dělali Pavlíčkův muzikál Excalibur, já a Kamil Střihavka jsme měli ve smlouvě, že nás nesmí učit tancovat,“ prozrazuje.
U příležitosti 30. výročí muzikálu Dracula nyní vychází na dvou CD první kompletní živý záznam představení. „Je to pro mě vzpomínka na roli, která mě provází celým profesním životem. Zachycuje emoce a atmosféru, které studiová nahrávka nikdy nepřinese,“ říká Hůlka.
Seznam partnerek jsem si nikdy nedělal, říká Daniel Hůlka |
Árie z Draculy zná nazpaměť i jeho téměř osmiletá dcera Rozárka. „Když jsme jezdili s koncertní verzi Draculy, vlítla při jedné děkovačce i s naším psem Timonkem na jeviště a klaněla se se mnou. Na dalším představení si schválně oblékla šatičky s čelenkou, aby byla vhodně oblečená, a chtěla jít za mnou na jeviště už během představení. Maminka jí vysvětlila, že to nejde a ona se rozbrečela,“ vzpomíná.
„Tak jsem jí slíbil, že něco vymyslím, abychom mohli vystupovat spolu,“ dodává. O dva dny později dostal nabídku na roli v litvínovském představení Bez hvězdy to nepůjde, kde v podstatě hraje sám sebe. Autorka Jana Galinová pro Rozárku dopsala roli a dětskou píseň Leontýnky z filmu Ať žijí duchové. Dcera s otcem vystupuje také v Prodané nevěstě v projektu Opera lidem.
„Vidím v ní tu stejnou touhu po jevišti, jakou jsem měl já,“ říká hrdě Hůlka. Přesto zatím k žádnému učiteli zpěvu nedochází. Na odborné vzdělávání je prý ještě brzy.
Když má porovnat, který ze Svobodových muzikálů je mu bližší, váhá. „Dracula mě provází celý život, ale Monte Cristo má osobní rozměr, protože mi byl psaný na tělo,“ vysvětluje. „Mezi těmi dvěma muzikály jsme s Karlem prošli obrovským vývojem. Jezdili jsme i čtyřikrát měsíčně do Londýna, viděli všechny muzikály, a Karel ten žánr geniálně nasál.“
„Pokud se říká, že Dracula je králem českých muzikálů, pak Monte Cristo je korunním princem,“ uzavírá Daniel Hůlka.
