Daniel Hůlka byl přesvědčený, že jeho cestou bude opera, ale pak přišla nabídka, nebo lépe řečeno prosba, Jozefa Bednárika a Daniel se zúčastnil konkurzu na hlavní postavu dnes už muzikálového fenoménu Dracula. Temného hraběte ztvárňuje tři desetiletí. „Třináctého října uplynulo přesně třicet let od premiéry,“ říká zpěvák, který se před časem naplno vrátil i k opeře.
Když si vzpomenete, jak jste poprvé stanul na jevišti jako Dracula, co vás napadne?
Byl jsem mladej, plnej síly, prostě nádherná doba! To představení bylo úžasný hlavně díky jeho autorům. Vzpomínám na Karla Svobodu, který napsal hudbu, Zdeňka Borovce, autora libreta, Richarda Hese, který to celé vymyslel, napsal scénář a byl autorem choreografie, a Jozefa Bednárika, ten dal představení jevištní podobu.
Nechci nikoho urazit, ale Jožo Bednárik byl zatím nejlepší režisér, jakého jsem potkal. I lidsky byl úžasnej. Měl jsem ho moc rád. Byl jsem tehdy v angažmá Severočeského divadla Ústí nad Labem. Byl tam báječný soubor, na muzikál jsem ani nepomyslel, chtěl jsem dělat operu. Ale pak se najednou v Ústí objevil Ľubo Fritz a povídá: „Beďo tě prosí, abys přijel na dodatečnej konkurz.“
To mi nedává prostor, abych se v této roli začal nudit. Navíc teď Draculu zpívám úplně jinak, než jsem ho zpíval kdysi.
