Je úspěšným operním pěvcem, držitelem zlata v Českém slavíku, zakladatelem společnosti Opera lidem, hercem a býval i vrcholovým sportovcem. A taky je hrdým patriotem Jevan, obce, jež byla a stále je domovem řady umělců. Patřili mezi ně i Hůlkovi přátelé Karel Gott a Karel Svoboda, na něž v rozhovoru zavzpomínal přesně tak, jak by si přáli. Jako na lidi, kteří uměli rozdávat svojí hudbou radost.
Když se do lesa zavolá Hůlka, určitě se z něj ozve Dracula. Čím myslíte, že to je?
Asi tím, že už Draculu hraju třicet let. A taková role přichází zcela výjimečně. Musí se sejít lidé, co takto mimořádný projekt vytvoří ve správnou dobu, která ho přijme. Hodně to souvisí i s atmosférou ve společnosti. Na Draculovi se to povedlo díky tomu, že se tam sešlo hodně talentovaných interpretů. Zdeněk Borovec napsal neuvěřitelně moudré libreto. Karel Svoboda složil nádhernou hudbu. Beďo (režisér Jozef Bednárik, pozn. red.) vytvořil Draculovi nezapomenutelnou vizuální tvář. A Richard Hes, duchovní otec projektu, napsal skvělý scénář a postavil jedinečnou choreografii. Vše se spojilo v celek, na nějž diváci i po třiceti letech reagují úplně stejně. Těší mě vidět ta světla v jejich očích.
Zpívání na mikrofon je úplně jiné než bez něj. V opeře jsem navíc měl třicetiletou přestávku. Je prakticky nemožné se vrátit. Ale jsem velmi tvrdohlavý.
