S Danou Homolovou se setkáváme na akci věnované věčné kráse. Je pro vás v životě důležité uchovat si půvab?
Životně důležité to v žádném případě není, ale vzhledem k tomu, že člověk se pohybuje na jevišti a já furt hraji padesátnice, ačkoliv už jsem na odpis, tak si přece jenom říkám, ať se ti diváci mohou dívat na něco přijatelného, neříkám hezkého. Kdo by chodil na nějakou trudovitou stařenu bez zubů?
Umíte přiznat kosmetické úpravy, nebo jste z těch, co říkají, že se jim to takhle vyhlazuje samo?
Ne, tady Martička, tady Martička, tady Martička. (ukazuje si po obličeji – pozn.red.)
Mluvíte o primářce Martě Moidlové?
Ano pardon, paní primářka. To je Martička moje milovaná. Já ji znám od doby, kdy začínala. U rtů mi furt říká: „Tady dáme vpíšek...“ a já říkám: „Ani náhodou! Žádnej vpíšek. Rty já chci mít takovýhle ubohý, jaký mám.“ Ale Martička mi pomáhá jinak, mám vpíšek sem, vpíšek tam.
Přispívá k tomu vypadat svěže i optimismus a dobré vztahy s lidmi kolem?
Já to mám trochu složitější. Mě už obtěžujou blbý lidi. To, co jsem dřív snášela, na to už nemám nervy. Blbý lidi, který ještě dělají, že jsou chytrý. Mně nevadí, když je někdo hloupý a řekne „já tomu nerozumím,“ tak naopak pomůžu. Ale většinou blbci dělají, že jsou chytrý, a to já jim teda hlásím. V tramvaji řeknu „nechte toho“, okřikuju lidi, poučuju je, jak se mají chovat. Docela se divím, že mi ještě někdo tuhle krásnou držku nerozbil.
Kdo vás inspiroval v mládí v herecké profesi?
Můj táta byl velmi známý herec, máma baletka, takže já jsem k nikomu nevzhlížela, protože to byli všechno strejdové. Štěpánek, Marvan, to jsem byla malinká. Potom když jsem byla dospělejší Lipský, Menšík, se všemi jsem si tykala. Kdysi se mi líbil Bartoška, když začínal. Pak mě to přešlo. Shodou okolností jsme v roce 1983 točili Katapult a dokonce jsme tam měli i sexuální scénu. Říkala jsem si tenkrát, že kdybych nějakých deset let zpátky věděla, že na něm takhle budu sedět, to bych byla šťastná. Ale ono mě to obtěžovalo (smích). Poněvadž tyhle scény, to není nic příjemného.
Jako herečka musíte mít hroší kůži. Kolikrát bulvár řeší věci z minulosti. Roztrhala jste někdy vzteky noviny?
Ne. Já jsem ten typ, co pláče: Jak mi to můžou udělat? Když jsme točili VIP a já jsem se zrovna stěhovala, měla jsem strašný bordel venku, velikou garáž a oni neviděli ten baráček přes tu garáž a začali psát, že „Bydlí v plechové garáži, a to si říká herečka!“ Pak takhle přes plot vyfotili ten bordel a napsali: „Takový bordel tam má.“ Tak to mě mrzelo.
Dana Homolová představení Manželský čtyřuhelník (2018)
Co vás naštve nejvíc?
Nejvíc mě štve, že já jsem padesát let u divadla, agenturu mám dvanáct let, něco jsem dokázala, hrají se mnou Kratina, Steinmasslová, lidi, kterých si vážím, kteří něco umí, žádné rychlokvašky. Ale vždycky se o mně píše: „Dana Homolová, bývalá manželka Václava Vydry.“ Jako kdybych nic jiného nedokázala, než že mě Vašek kopnul do zadku. To je prostě hrozný. Ne majitelka Fanny agentury, úžasná herečka... Ne, bývalá manželka Václava Vydry. To mi pije krev! A to pak nadávám sprostě.
Na co byste pozvala do Divadla U Hasičů?
Na 13. prosince Duchem proti své vůli. Budu slavit padesát let u divadla. A pozor, to by měl Vašek radost, padesát let od seznámení s Vydrou a čtyřicet let od rozvodu s Vydrou. To tam budeme slavit.
