Herečka Dana Bartůňková se rozhodně nestydí jít pod kudlu. Co vás čeká?
Čekají mě horní víčka. To půjde nahoru, a taky ty dolní nějak budou vytahovat. Protože mně paní doktorka Pilková, která působí na klinice Aesthevita, poradila, že je to asi lepší udělat naráz. A že budu mít pokoj! (smích)
Jak moc se pozorujete v zrcadle a říkáte si: No, už by to chtělo, protože čas dozrává?
Tak já se pozoruju pořád, protože vlastně hraju každý den. Včera jsem měla tři představení například, takže to tam vidíte. Ale to je líčení divadelní nebo i filmové, tak je to trošku něco jiného než ta estetika, když si lidi líčí třeba jen na den normálním make-upem. Ale já jsem o tom přemýšlela spíš zdravotně. Ten tlak víček, tam máte dvě cihličky, které vás tlačí. A kolegyně a kolegové, kteří už byli, říkali: Hele, nech si to udělat, najednou se to rozjasníí, uvidíš.
Takže jsem k tomu přistoupila díky Braňovi Polákovi, který je můj kolega a když jsem o tom furt jsem mluvila, že na to jednou půjdu taky, tak řekl: Tak pojď teď! Mám kontakt, paní doktorka Pilková, pomůže ti, udělá ti to. Tak jsme šli na tu konzultaci.
Když řeknu S čerty nejsou žerty a vaše celoživotní nálepka princezna Angelína. Jste za ni ráda?
Jsem za ni strašně ráda. My jsme o Vánocích měli v Ypsilonce takový sraz, byl tam pan Hynek Bočan, kterému je asi pětaosmdesát let nebo kolik, vypadá výborně, Jarka Kretschmerová, Ondra Vetchý, Vašek Vydra, všichni jsme se tam sešli a tak jsme si povídali, jako bychom se rozešli před rokem. Bylo to úžasné povídání.
Všichni se nás furt ptají, jak je možné, že ta pohádka je takhle strašně úspěšná a ono je to tím, že my jsme točili v létě a spalo se v tom areálu, jak tam běhá ten pes a honí ty vojáky, tak v tom areálu se spalo nahoře, bylo tam udělané takové přespáváníčko pro herce a my jsme se scházeli večer na catering, dělali jsme si táborák, kecali jsme, měli jsme různá povídání s Josefem Kemrem, Petrem Nárožným, Viktorem Preissem a nějak nás to spřátelilo a ono je to na tom filmu vidět. Je tam vidět taková ta lidskost, takový ten temperament. Ti kluci vymýšleli ty vtipy, Nárožný, Preiss, to v tom scénáři nebylo, ty hlášky, které jsou teď v telefonech, to oni vymýšleli v ten moment a vlastně to dostalo takovou živelnost.
Princezna Angelína se na skok vrátila k natáčení. Je z ní kartářka |
Dano, vám se povedlo specificky zapůsobit již na konkurzu do pohádky takovým malým faux pas. Svěříte nám s ním?
Ano, to bylo faux pas, a to musím říct teda to sprosté slovo. Oni všude píšou v těch interview, že to je jako do prčic. Ne, bylo to ostřejší, opravdu jsem zakopla o kabel a řekla jsem: Do p*dele. A vlítla jsem přímo před toho Hynka, který se na mě podíval a řekl: Že byste to byla vy? (smích) Takže takhle se někdy může povést konkurz. On potřeboval a hledal temperamentní, černovlasou. Měl vlastně předlohu z Fanfána Tulipána s Gérardem Philipem. Všimněte si ty uniformy, to všecko je to v tom stylu a on hledal tu Lollobrigidu. Takže říkal: Ty jsi takový ten typ té Lollobrigidy, a pak hledali tu druhou princeznu. Chtěli Libušku Šafránkovou typově, ta nebyla. Byly konkurzy veliké, vyhrála to tady ta slečna Pelcová a to byla neherečka a namluvila ji Naďa Konvalinková.
Vy jste si něčím prý na natáčení přiostřovali limonády.
Ano. (smích)
Čím to bylo?
Je tam taková scéna v tom kočáře, kde se čekalo na ty paprsky krásné v lese. Furt tam běhal kameraman, je světlo, není světlo, mráček, nemráček, a my jsme seděli asi od osmi hodin v těch sukních, šněrovačkách, asi tři hodiny v tom kočáře. A Mirek Dlouhý, který tam jezdil na bílém koni, chodil k tomu cateringu a nosil nám takové ty žluté limonády, dřív se to jmenovalo Liberta. A on nám do toho kopal malé rumy a já jsem říkala: To je nějaký ochucený, ne? A on na mě udělal, že jo. Tak jsem vypila jednu limču, pak druhou, pak třetí a pak bylo krásné, když jsme byli na Barrandově, dělaly se postsynchrony, tak Hynek Bočan takhle koukal a říkal: Čéče, tady v tom kočáře máš nějaký krásný oči. Kdo tě líčil? Neřekli jsme mu, že jsme byli malinko cinklí, protože vlastně v tom vedru ty tři rumíčky zahrály svou roli. Ty oči jsou takové rozplizlé trošku.
Dano, tak my vám přejeme, ať ta proměna dopadne na výbornou a pak až fascinujete pohledem nejen diváky, ale že samozřejmě vám budou lichotit kolegové.
Aby mě hlavně poznali. (smích)
