Už se prý stáváte synonymem běžeckých závodů, je to příliš nadsazené?
Je to velmi nadsazené. Opravdu mě musíte brát jako toho, kdo běhá "kolem baráku". I já sebe tak vnímám. To, že jsem loni běžel dva půlmaratony a desítku na Ladronce, se stalo vlastně náhodou. Částečně díky kamarádům a částečně souběhem okolností. Letos je to trochu hustší. Zapojil jsem do několika seriálů běhu s charitativním podtextem. Tak to snad všechno odběhám.
Tak vidíte, kus pravdy na tom bude. Kolik toho uběhnete za den, nebo týden?
Snažím se od 24. prosince běhat 10 kilometrů denně. Za leden to bylo krásných 350 kilometrů, ale už v únoru to šlo dolů díky velkému zatížení s natáčením, ale snažím si vše plánovat hodně dopředu a až na výjimky mi to vychází. Březen už je zase lepší a já doufám, že pokořím aspoň tu třístovku, ale když se to nepovede, nic se přece nestane, ne? Neberu to jako to nejdůležitější. Stejně jako časy jednotlivých závodů. Mám na letošek předsevzetí, že nekoukám na čas. Chci běhat pro radost.
Už není tajemstvím, že vám běh pomáhá s problémy, které se objevily, přesněji s epilepsií. Je to opravdu markantní pomoc?
Je to asi hodně o psychickém rozpoložení. Je zcela jasné, že mě zabíjí stres a nervy. Já jsem ovšem od přírody tak stvořen a nedokážu mu moc čelit. Dlouho do noci se zabývám problémy, které mě potkávají, přemýšlím o všem dlouhé dny a strašně si všechno beru. Snažím se ale změnou života, stravy a vůbec všeho kolem mě to změnit. A běh je každodenní radost, kterou beru jako dar.
Jak se nyní cítíte?
Na rovinu, cítím se výrazně lépe. Chodím na pravidelné kontroly jak neurologické, tak si nechávám dělat krevní testy a skoro denně si měřím krevní tlak. Ne, nejsem hypochondr, prostě jsem pochopil, že to musí být součástí mého života. Je to tak a nedá se nic dělat. Ale neberu to vůbec zle, mám ze života opravdu radost.
Dalibor Gondík sportuje intenzivně, přispívá si tak k větší pohodě.
Jak vypadá vaše současné živobytí, něco zásadního se změnilo?
Změnilo se snad úplně všechno v mém životě. Například strava. Život bez masa, lepku, cukru, soli, pečiva a dalších produktů. Teď je to syrová zelenina, luštěniny, semínka a oleje, ryby. Studuji literaturu o jídle, běhu, životním stylu, ale i časopisy o autech a třeba Forbesu. Nebojte, nezblbnul jsem úplně. Nikomu se nesnažím můj styl vnucovat, ani ho považovat za jedinou, geniální možnost přežít tuto "umělohmotnou" dobu. Ani nemám žádný přesný jídelníček. Miluju pobyt v kuchyni a vaření a poslouchám pouze hlas svého srdce. Už si moje nejbližší okolí docela zvyklo a docela se už s úsměvem občas pustí i do mého jídla. Vařím i pro ostatní a baví mě to. Všechno by se mělo přijímat s chutí a radostí. I steak nebo hamburger. Pokud vám to dělá dobře, proč si neudělat hezky? Koneckonců nikde není psáno, že já jsem na správné cestě a pojídač dortů a uzených žeber na špatné. Co myslíte?
Souhlas, taky teď procházím podobnou proměnou, takže vám rozumím. Jaké máte před sebou cíle, nebo přání?
Nemám cíl. Chci mít krásný pocit z žití. Víte, ty pocity, které jsem zažil, mám v hlavě 24 hodin denně, tak proč se za něčím honit. Ano, práce mě moc baví, chci hrát s kapelou, točit TV a hrát v divadle. Mám teď kolem sebe tolik nových věcí a výzev, že nevím, kam dřív skočit. Hraní s BigBandem na bicí, vysílání v Českém Rozhlase a další věci, které mě tolik a tolik baví. Ale beru to tak, jak to přijde, může to i odejít. Snad to nepůsobí nějak divně.
Ne, rozumím vám. A rodina?
Těšíme se na dovču k moři a na nedělní procházky.
Takhle vypadá váš ideální volný čas?
Ano, do toho taky rád sedím a koukám kolem sebe.
Dalibor Gondík loni trénoval na maraton:
23. května 2013 |
