Škoda, že se toho Karel Svoboda nedožil. Dracula, ke kterému napsal hudbu, se stal během třiceti lety od svého uvedení nejúspěšnějším muzikálem u nás. Přitom bezprostředně po premiéře ho kritici strhali. A už tenkrát v něm hrál titulní postavu Daniel Hůlka. Vášnivý kuřák.
„Říká se, že mužským hlasům kouření tolik nevadí. Já jsem basbaryton, tak s tím nemám problém. Ale i někteří tenoři kouřili. Vypráví se například, že Mario Del Monaco, jeden z největších světových tenorů, když zpíval Trubadúra, tak v každém portále v La Scale stál inspicient se zapáleným doutníčkem a on si mezi jednotlivými výstupy chodil z něj potáhnout,“ říká Daniel Hůlka.
Když v divadle začínal, považoval za důležité najít na jevišti hřebík nebo něco jiného, co tam zůstalo po rekvizitářích. „Je to taková pověra, údajně vám to přinese štěstí. Tak jsem to taky dělal. Ale dnes mám jiný rituál. Před každým představením se rozezpívávám, zároveň se u toho uklidním a začnu myslet jenom na svoji roli. A taky hodně chodím, když je k tomu prostor. Jsem totiž strašný trémista. Naštěstí, to už není taková ta svazující tréma, ale pořád se mě drží a chůze mi pomáhá,“ odhaluje.
Na svém kontě má řadu pěveckých rolí, ale jenom v případě Draculy se také modlí. „Od samotného začátku, co ho hraji, si těsně před tím, než jdu na jeviště zavraždit kněze, v zákulisí kleknu a odříkám kratičkou modlitbičku. Je to podvědomé, asi se potřebuji pánu Bohu omluvit za to, co tam jdu udělat,“ usmívá se.
Daniel Hůlka v představení Dracula 30: Halová tour
I když Draculu odehrál už nesčetněkrát, přesto se i jemu stalo, že mu vypadl text. „To přijde vždycky u věci, kterou znáte nejlíp ne u nově naučené role, protože na tu intenzivně myslíte, soustředíte se na ni. Ale ve chvíli, kdy máte na jevišti pocit, že jste v naprosté pohodě a jak vám to krásně jde, přijde okno,“ popisuje.
Premiérové nastudování muzikálu, které ve své době jenom v Kongresovém centru vidělo přes milion diváků, měl na starosti zkušený Jozef Bednárik. Byl přísný, pedant, pro ostré slovo nešel daleko, přesto milovaný a respektovaný. „Zpočátku mi dával šílenou čočku. Používal expresivní výrazy, ale na něm bylo krásné, až ať řekl cokoliv, nikdy vás to neurazilo. Prohlásil to v zápalu práce, aby dosáhl co nejlepšího výsledku. Byl to velmi emotivní člověk a díky tomu taky úžasný režisér a pro mě i učitel herectví,“ vzpomíná Hůlka.
„Sice jsem už měl za sebou nějaké role v opeře a taky na konzervatoři jsem absolvoval hodiny herectví, ale člověk se stejně nejvíc naučí na jevišti. Draculu jsme zkoušeli čtyři a půl měsíce, nic jiného jsem do té doby ani potom tak intenzivně nezkoušel. Dělalo se to poctivě, přesně tak, jak se to dělat má. Bednárik nám k tomu dával i psychologické přednášky o postavách,“ vzpomíná Hůlka.
„A tenkrát mi řekl, že po tom jevišti chodím, jako bych měl místo nohou žehličky. Když přijde člověk na jeviště poprvé, připadá si jako naprostý idiot, tak trapně, že ho pohyb až bolí. Ale já jsem u Draculy tyhlety pocity přestával mít a říkal si, jak už jsem dobrý. Ale ne, to až ten Beďo mě to za ty čtyři a půl měsíce naučil,“ dodává.
Daniel Hůlka s manželkou Barborou a jejich dcerou Rozárkou (2021)
Na divadelní prkna se už dostala i jeho šestiletá dcera Rozárka. „Jsem dalek toho, abych ji nutil do této profese, ale ona si to vyprosila. Tím, jak společně s manželkou jezdí na moje vystoupení, tak se jí to zalíbilo a chtěla jít na jeviště se mnou. Takže teď hraje ve třech představeních. A bude taky v muzikálu Monte Cristo. Zahraje si v něm Alberta, protože je ještě malá, tak může klidně zpívat chlapečka,“ prozrazuje Hůlka.
Když zazářil v Draculovi, operní svět na něj začal pohlížet přes prsty. „Muzikál vnímali jako nižší žánr, což ale bylo nespravedlivé, protože všichni jsme na něm opravdu poctivě pracovali. A už tenkrát jsem říkal, že až mi bude padesát, k opeře se vrátím. Nikdo mi nevěřil, ale já jsem na tom v padesáti opravdu začal pracovat. Chodil jsem k panu profesoru Vlado Chmelovi na hodiny zpěvu a po šestiletém úsilí se mi podařilo dostat se na operní scény. A bylo pro mě velkým zadostiučiněním, že i operní kritici, kteří málokoho pochválí, mě vzali na milost. Psali, že zpívám dobře, což považuji za svoje celoživotní pěvecké vítězství,“ říká Hůlka.
Leona Machálková a Daniel Hůlka v muzikálu Dracula
„Musím říct, že teď v šestapadesáti se mi zpívá nejlíp, jak se mi kdy zpívalo. Je to tím, že jsem se pod Chmelovým vedením učil zpívat nanovo. A tu operní techniku teď přenáším do Draculy, z čehož mám obrovskou radost,“ dodává.
Věnuje se oběma žánrům, opeře i muzikálu. V inscenaci Dracula se v lednu a únoru příštího roku představí v halách napříč republikou.
S Vladimírem Chmelem, jeho bratrem a svou manželkou založil operní divadlo Opera lidem. Na repertoáru mají komorní inscenace Rusalky a Prodané nevěsty, se kterými jezdí i mimo hlavní město. V Praze hrají v Hlaholu.
31. května 2021 |
