Když jsem jí složila poklonu, jak dobře vypadá, Dagmar se zasmála a pronesla: „Ale stojí to strašný prachy!“ Pak dodala: „Je ale pravda, že moje máma měla ve dvaašedesáti jediný šedivý vlas. Dneska jsou možnosti, jak to zaonačit a věk i bez drastických metod trochu ošálit a zastavit.“
Nicméně vy sama se nezastavujete a pořád něco tvoříte. Třeba festival Zlatá Pecka, který jste před lety založila v rodné Chrudimi.
Letos proběhl už devátý ročník. Tématem byl Johann Sebastian Bach, jeden z největších hudebních géniů, co lidstvo zplodilo, tudíž jsem festival nazvala Dejte si b(B)acha. Chtěla jsem ho přiblížit i lidem, kteří ho znají jen okrajově anebo si myslí, že je to jen takový matematický hudlání. Bach je přitom silně emocionální a jeho hudba je velmi živá. Na zahajovací koncert přijel Václav Hudeček s dalšími houslovými virtuosy Jiřím Vodičkou a Honzou Mráčkem, doprovodil je komorní soubor Barocco sempre giovane. Vzniklo také spojení s Antoniem Vivaldim, byli s Bachem současníci. Bylo zajímavé slyšet tyhle geniální, avšak naprosto rozdílné skladatele během jednoho večera.
Ta věta vyšla na titulní stránce. Tenkrát v tom roce 2005 se tomu lidi zasmáli, ale dneska by se z toho vytvořila obrovská aféra.
