Letos si pořad Na lovu připomíná malé jubileum, v létě to bude pět let, co se objevil na obrazovce. Vzpomínáte si na vaše začátky v roli Kvízové dámy?
Moc dobře. Především na to, jak jsem byla nervózní, což pramenilo hlavně z obavy, že se ukáže, že mezi lovce vlastně nepatřím.
Bylo to malou dávkou sebevědomí?
Určitě.
Co se tedy za těch pět let změnilo?
Mnoho ne. (směje se) Ne, tak samozřejmě je to podstatně lepší. Už také vím, že přece jen jsem předvedla nějaké výkony, které mě snad opravňují na místě lovce sedávat. A že se někdy nedaří, je prostě normální. Ale v začátcích jsem opravdu měla strach, že si to tvůrci pořadu ještě rozmyslí, třeba když jsme zkoušeli hry ve studiu a především pak před prvním natáčením, protože člověk opravdu nemohl vědět, co to s ním udělá, až pojedeme naostro.
Stalo se mi snad sedmkrát, že jsem „vymetla“ úplně všechny. O to vážně nestojím, přestože je to vlastně můj úkol.
