Na veletrhu jste se potkala s první dámou Evou Pavlovou a povídaly jste si celý večer. Těšila jste se na ni?
Moc jsem se na ni těšila. Paní Pavlová se s mým synem Vladimírem (Polívkou) zná dlouho, on podporoval jejího muže, pana prezidenta Pavla a obdivuje ji, mají stejné záliby na motorce. A já jsem se s ní moc chtěla potkat, probrat naše společná témata, naše nadace a jen tak popovídat si.
Předávala jste jí i dárek, co to bylo?
Přinesla jsem ji mou novou knihu Život na kolotoči. Doufám, že na ni bude mít trošku čas, protože její pozice žádá spoustu práce... Přinesla jsem to jen jako pozornost. Ona je skromná žena, inteligentní, a mně se to moc líbí.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že byste chtěla zpívat a být herečkou?
Já jsem to vůbec neměla v plánu, chtěla jsem dělat architekturu a chirurgii, tedy medicínu. V uměleckém světě mě přitahovala kamera a fotografie, a jeden můj přítel mi jako produkční v televizi domluvil spolupráci. Měla jsem se domluvit s režisérem, jestli bych mohla být třetí nebo čtvrtou asistentkou kameramana. Když jsem s ním měla schůzku, tak mi řekl, že jsem přesně ten typ člověka, kterého chce do role, do filmu.
Eva Pavlová a Chantal Poullain na brněnském veletrhu Styl a Kabo (2024)
Takže ne za kameru, ale před kameru...
Ano, řekla jsem si, že to zkusím, že při tom můžu diskutovat s kameramanem a tak to vše začalo. Šlo mi to a později jsem se rozhodla udělat si školu herectví. Ale vůbec jsem nemyslela, že budu herečka.
Vypadáte pořád mladě. Pamatujete si, co jste si na sebe oblékala, když jste stála před zrcadlem jako malá holka?
Moc si to nepamatuji, já jsem jako dítě byla víc kluk než holka. Měla jsem ráda auta, nosila jsem spíš kalhoty.
Ví se o vás, že máte ráda retro vozy. Máte to tak i s módou?
Ten styl miluji. Je krásný a já mám ráda jednoduchost a eleganci, mám ráda barvy, hlavně pískovou a zelenou anebo námořnický styl. Nejsem člověk, který sleduje módu a nosí ji proto, že se to nosí. Nedělám žádné dlouhé shoppingy. Já si musím ten kousek zamilovat. Musí mě chytit za srdíčko.
Chytilo vás něco za srdíčko na veletrhu?
Spoustu věcí se mi tu líbilo. Zvláště jedna francouzská firma z Marseilles, která měla krásně barevné kousky z lehkého hedvábí. A pak ještě jedna rodinná firma z Prahy. Ta tady měla nádherné šály, ponča a kloubouky. Jeden stylový kus jsem si zamilovala a už ho mám s sebou. A také se těším na další setkání s návrhářkou z Brna, Ivetou Řádkovou.A musím říct, že jsem viděla spoustu stánků, kde jsem se chtěla zastavit, ale bohužel jsem na to neměla čas. A gratuluju Styl a Kabo, že měl velmi bohatý výběr.
Primátorka Brna Markéta Vaňková, první dáma Eva Pavlová a herečka Chantal Poullain na brněnském veletrhu Styl a Kabo (2024)
Na galavečeru jste viděla přehlídky, mezi kterými se představili i mladí módní návrháři, studenti uměleckých škol. Co byste mladé generaci vzkázala?
Ať toto řemeslo pořád pokračuje, protože je to velmi důležité. Ať návrháři vnímají lidi, pro které navrhují, ať se do nich dokáží krásně vcítit.
Co si nejraději oblékáte a jaké máte oblíbené materiály a střihy?
Mám návrhářku Danielu Flejšarovou, která mne zná jako svoje boty, takže oblečení od ní mám moc ráda. Co se týče materiálů, mám strašně ráda len a hedvábí, ale takové to lehčí, které je velmi příjemné na těle v létě. V zimě mám ráda střihy, který jsou jakoby ostřejší, hranatější v ramenou, takový hollywoodský styl.
Váš syn Vladimír chodí také pěkně oblečený….
Ano, on má vkus. A dokonce už když byl malý, tak někdy říkal, tohle nebudu nosit do školy. Obléká se podle sebe, podle toho, kam jde, aby to bylo elegantní, ale nebylo toho moc. Aby prostě neztratil sám sebe.
Máte nějaký recept na módu?
Módu musíte umět nosit. Můžete mít džíny, sako a tričko a bude to velmi elegantní a naopak, když to neumíte nosit, nepomůže vám sebedražší značka. A co je hlavní, když máte dobrou náladu, můžete vzít na sebe cokoliv.
Obchodní ředitel Veletrhů Brno Lukáš Helán a herečka Chantal Poullain na Styl a Kabo (2024)
A co poradíte na dobrou náladu? Protože z vás přímo září!
Dobrou náladu mi dávají lidé. Když hraji představení, tak vnímám jejich neuvěřitelnou energii. Stejně jako dnes, když s někým mluvím, tak se usmívám. Smích je strašně důležitý. A taky spánek, to je lék na všechno.
Co vás teď naplňuje pracovně, na co se těšíte?
Teď mě čeká nový kalendář Proměny a práce na nových šansonech, protože na tom už musím makat. Bolek chce nová představení tady v Brně a v Praze. Mám dvě představení, kde hraji pravidelně. Potom začínám v divadle u Lucie Bílé, tam možná vznikne spolupráce na další jaro. Také jsem půjčila svůj hlas do představení, které bude mít premiéru, poprvé je tam jen můj hlas, ale já tam nejsem.
Umíte se posunout, přijímat změny. O tom píšete i ve své knize Život na kolotoči, která navazuje na Život na laně.
Ano, a když sledujete aktuální situaci ve světě, ten vývoj v životě je. A po čase člověk možná některé názory změní, nebo je jeho pohled na určité věci trošku zralejší... Takže to je kniha, do které jsem zase dala sebe.
Dokážete spolupracovat se svým exmanželem. Jak to sama hodnotíte?
Rodina. To je to nejdůležitější v mém životě. Divadlo, nadace, všechno, co dělám, je důležité, ale rodina je nejvíc. Já jsem u Bolka dlouho nehrála, pak koupil práva na představení, které skončilo v Praze a začala zase spolupráce v Brně. A to je ten kolotoč. Ten život, který se pořád hýbe. A my se musíme hýbat taky a nezůstat stát.
