Chantal Poullain se nehroutila, když na konci 70. let opustila život ve Švýcarsku, a zažila kulturní šok, když rovnýma nohama skočila za železnou oponu. Neztratila naději v lepší dny ve chvílích, kdy jí opakovaně našli rakovinu nebo když její sestra podstoupila eutanazii.
„Každý člověk občas ztratí rovnováhu. Důležité ale je znovu ji najít a pokračovat dál,“ říká. Také proto svou autobiografii z roku 2012 pojmenovala Život na laně.
Když někdo něco dává, znamená to, že něco ztrácí? Za mě nikoli. Podle mě naopak ztrácí ten, kdo nedává.
