„Myslíš, že ti dají na nervy něco pořádnýho? Vzduch, slunce, to je zadarmo, ne?“ Jeden z mnoha dnes již legendárních vtipů Chalupářů. Diváci, unavení normalizační produkcí, se po jedenáct večerů hrnuli k televizím. Seriál se dlouho držel jako nejsledovanější, dokud ho při reprízách nepředstihla Arabela.
Tvůrci seriálu, provázeného sloganem „kterak se nevrlý Pražák mezi vesničany polidští“, měli za úkol vytvořit pozitivní obraz socialistické vesnice, nicméně výrazná dávka humoru dokázala ideologii výrazně zjemnit.
Scénář Pavla Borovičky a Františka Vlčka se náhodou dostal k režisérovi Františku Filipovi (†90). Ten z něj zpočátku nijak nadšený nebyl, což později přiznával i s jistým rozpaky.
„Podle mě to bylo drobné spotřební zboží, až mně bylo trochu stydno, když jsem si to přečetl. Nebylo to o ničem, byly to jenom legrácky a kecy, které se odehrávají v JZD. Ale zase jsem si říkal, že když se to dobře obsadí, nemuselo by to být špatné,“ svěřil se v rozhovoru spisovateli Miroslavu Graclíkovi.
Československá televize ho nakonec přemluvila. „Do Chalupářů se mi nechtělo. Po seriálech Sňatky z rozumu a F. L. Věk se mi najednou Chalupáři jevili tak, že jsme už všichni doopravdy a definitivně znormalizovaní. Že jsme zalezli do svých ulit, že točíme veselice o spořádané české vesnici. Přišlo mi to dost blbé,“ říkal později.
Plejáda hvězd
Když byl tedy sepsán scénář a vybrán režisér, přišla jedna z nejtěžších úloh – obsadit vhodné herce. Jako o prvním Evženu Humlovi se hovořilo o Jaroslavu Marvanovi (†72), ten se však první klapky z roku 1975 nedožil. Na jeho místo tak nastoupil Jiří Sovák (†79). I když v kuloárech se původně hovořilo o jiném jménu.
„Někde se psalo, že po smrti Jaroslava Marvana jsem uvažoval nabídnout roli Janu Pivcovi (†72). Není to pravda, s Pivcem bych si na Chalupáře netroufl. Věděl jsem, že skoro vždy způsobí na place negativní atmosféru, a to by v Chalupářích nešlo. Nebyl na takový projekt odolný fyzicky ani psychicky,“ vzpomínal Filip.
Na dobré herce měl režisér Filip zkrátka nos. Jako druhého vybral Josefa Kemra (†72). Sovák a Kemr si však zpočátku vůbec nesedli. Když se Sovák dozvěděl, že ten druhý bude Kemr, strašně prý „mrmlal“. Každý měl jiný druh herectví, a to se právě hodilo Filipovi do krámu. Nakonec byli oba špičkoví. „Byli jsme každý úplně z jiného těsta. Kemr navíc počítal s tím, že tam bude hrát s Marvanem, na kterého už byl zvyklý. Řekl bych to takhle – nehledali jsme se, ale našli,“ vzpomínal na natáčení Jiří Sovák.
Ani vedení o Kemrovi zprvu nechtělo ani slyšet. Herec se totiž netajil svým hlubokým křesťanstvím, a navíc byl vše, jen ne straník. „Nechtěli ho obsadit, neustále mu předhazovali Boha. Byly s tím nepříjemnosti. Ale pan režisér Filip a Sovák šli tvrdě proti tomu. A pan Kemr mu byl za to vděčný, byl rád, že s ním může točit. Oni se spolu jinak příliš často nedostali dohromady, a tohle jim vyšlo,“ prozradila vdova po Jiřím Sovákovi, jež současně potvrzovala, že role Evžena jako by byla herci šitá na míru. Byl takový morous i ve skutečnosti.
Koho pak režisér oslovil, ten na nabídku kývl, všichni herci šli do projektu rádi. Dokonce prý byli i tací, kteří v Chalupářích chtěli být, ale roli nedostali. A někdo se tam naopak mihl i dvakrát. Josef Větrovec (†79) si v seriálu střihl dvojroli předsedy Mrázka a jeho bratra Karla, který dal tip taxikáři Siolovi Josefu Vinklářovi (†76) na chalupu v Třešňové, kam mohl „uklidit“ tchána, jenž s ním a jeho rodinou obýval malý pražský byt.
Jiřina Bohdalová, Ilja Prachař a Vladimír Menšík byli v dalších úlohách nepřehlédnutelní a i v drobných roličkách se objevily velké osobnosti, jako byla Stella Zázvorková, Josef Beyvl, Josef Hlinomaz, Luba Skořepová a další. Ukočírovat takový ansámbl chtělo hodně organizačních dovedností, a ty režisér Filip naštěstí měl.
Rychle a ekonomicky
Natáčelo se pět měsíců v obci Višňová u Příbrami a na to navazovaly dny v ateliéru v Hostivaři, kde se postavila chalupa s orchestrionem. Bylo to rozplánované na minuty, protože bylo třeba stihnout termín a vše muselo být rychlé a úsporné. Kvůli dvěma slovům u plotny tak nebylo nutné cestovat desítky kilometrů.
Seriál Chalupáři. Jak vypadá vesnice Višňová po 45 letech od natáčení![]() |
Režisér Filip byl ostřílený seriálový matador, na vesničku, kde se natáčely exteriéry, přišel rychle. „Višňová mi tím kostelíkem připomínala moje rodné jižní Čechy. Navíc nebyla daleko od Prahy, což hrálo velkou roli,“ přiznal hlavní důvody v knize Legendární seriál Chalupáři: příběh natáčení a osudy jeho hrdinů.
Ve Višňové, v seriálu zvané Třešňová, se točilo jen venku, vše ostatní byly ateliéry v Hostivaři. Radost tak měli všichni zúčastnění, protože stíhali během natáčení i jiné aktivity v divadlech.
Malá pomsta
Veškerou hudbu k Chalupářům složil Luboš Fišer a seriál měl svou ústřední melodii, kterou nazpíval Waldemar Matuška (†76). Ten bohužel později emigroval, a tak hlavně mladší ročníky znaly dlouhá léta jen reprízy s instrumentální verzí znělky.
„Nikdo mi to neřekl! Oni by se totiž styděli přijít za mnou a říct mi, že utekl Matuška a že tam nesmí zaznít. Takže to udělali ve střižně. Produkce to zajistila, nahráli základ beze zpěvu. Takhle to tenkrát chodilo,“ stěžoval si režisér Filip s tím, že Matuškův zpěv se do seriálu vrátil až po listopadu 1989.
Huml, nebo vuml? a další zajímavosti
Schvalovatelé nemohli tušit, že kontrolorovo jméno Huml bude mnohým divákům posměšně asociovat slovo VUML. Pro ty šťastné, kdož to nezažili, vysvětlení: šlo o zkratku Večerní univerzity marxismu-leninismu.
Jeden bdělý občan z Prahy 6, skrytý pod iniciály J. D., si stěžoval na vyšších místech, že seriálové postavy jsou svými přestupky pro ostatní motoristy špatným příkladem: předseda jezdí na motocyklu bez brýlí a přilby, Bohouš Císař tahá za mopedem ruční dvoukolový vozík a v něm basu s dvaceti pivními lahvemi.
V seriálu hrál Jiří Schmitzer (76) vnuka vlastního otce, Jiřího Sováka. O rok později spolu ztvárnili syna a otce v komedii Marečku, podejte mi pero!
Rozpočet seriálu byl velkorysý, celkem bylo uvolněno na výrobu 12 milionů korun. Zajímavé byly i honoráře hlavních hrdinů. Myslíte si, že Sovák měl nejvíc? Chyba lávky. Vladimír Menšík měl za natáčení obdržet částku 108 tisíc Kčs, jeho kolegové Josef Kemr a Jiří Sovák po 70 tisíc Kčs a taková Gabriela Vránová si údajně přišla na 12 tisíc Kčs. Honoráře se odvíjely nejen od jejich „hvězdnosti“, ale i počtu natáčecích dnů.
„Pamatuji si, že jsem podstatnou část honoráře za Chalupáře vrazila do koupi béžového trabanta. Vřele mi ho doporučil Pepík Kemr, který mi tvrdil a přísahal, že s touhle značkou nebudu mít nikdy žádné potíže,“ vzpomínala později Luba Skořepová. Průměrná mzda v roce 1974, kdy se natáčelo, byla 2313 Kčs.
Jiří Sovák přikrášlil Evžena Humla pokrývkou hlavy, kterou sundal pouze jednou – při vnukově promoci. Diváky to bavilo a herec byl spokojen, že maskérka během pauz za ním neběhá s hřebenem a neupravuje jeho účes.
„Abych nekazil vkus a výchovu dítek u televize tím, že jsem nezdvořák, vymyslel jsem si stydnutí hlavy.“ A přiznal, že se nechal inspirovat postavou souseda Kettla z knihy Vejce a já od Betty MacDonaldové. Ten leží i v posteli s kloboukem na hlavě, aby mu nechladla. Připomeňme si však, že s baretem na hlavě hrál Jiří Sovák už dřív vedoucího restaurace v seriálu Eliška a její rod. A rádiovka je nezbytnou součástí pracovního úboru Jiřího Kroupy staršího.
Václav Pavel Borovička znal jednoho kolegu chalupáře, který byl šikovný na všechny práce úplně jako seriálový Bohouš Císař. Před chalupu si postavil opravenou litinovou sochu císaře Josefa II., v Úpici si zbudoval z bývalé hospody pěkný třípokojový byt. Když ho v něm spisovatel a scenárista navštívil, zajásal: v jedné místnosti trůnil nádherný orchestrion, po němž v té době členové štábu pásli. A tak se hrající krasavec stěhoval za filmaři do Višňové – Třešňové.
Borovička, který chalupařil v Podkrkonoší, nasbíral od místních obyvatel veselé historky. Inspiraci zde našel i pro scénu, v níž Huml šmíruje za oknem a spadne do vany s vodou. „Ve vesnici, kde mám chalupu, žil jeden pán, který se rád díval na nahé slečny. Kdykoliv se koupaly, nahlížel do místností. Jednou se na něj přišlo, na vanu se dalo nahnilé prkno, no a on se vykoupal,“ prozradil.
Mezi dětskými postavami lze objevit Mahulenu Bočanovou. Ta málem špatně dopadla, když chtěla doběhnout jako první k autu a skončila pod ním.
Vladimír Menšík nikdy autobus neřídil. V jednom záběru kamera nechtěně odhaluje, že herec stojí před autobusem a za volantem sedí jeho dublér.
A třicetiletá Hana Maciuchová mohla díky svému mladistvému vzhledu hrát kadeřnici krátce po vyučení.
Finále na Silvestra
První díl se premiérově vysílal v neděli 23. listopadu 1975, poslední na Silvestra. Natáčení přišla na dvanáct milionů korun, na každý díl bylo vyčleněno deset natáčecích dnů.
O rok později se bavilo v kinech na milion diváků díky filmové komedii Na samotě u lesa. Měla obdobné téma chalupaření a Josef Kemr exceloval v roli jiného rázovitého venkovana, dědy Komárka. Humor Chalupářů viděli kritici jako lidovější.
Zájem byl i v dalších socialistických zemích. V NDR se Chalupáři hráli pod názvem Veselý dům, v Polsku ho nazvali Pod jednou střechou.
Z Višňové Třešňová
|
9. ledna 2021 |




























