Nevyprávěl jen o dětství, ale také o tom, jak k němu před lety přišlo divadlo a jak ho z pak z osobních důvodů opustil a vrhl se na jinou hereckou disciplínu.
Kdy jsi poprvé přičichl k divadlu?
Rodiče měli krám a hospodu a k hospodě patřil sál, kde se ochotničilo. I táta byl zapálený ochotník, tím pádem jsem se k divadlu dostal i já. Hospodu nám v jednapadesátém vzali. Táta mi vyprávěl, jak k němu přišel místní policajt, se kterým se samozřejmě znal, a ten měl za úkol od něj hospodu s krámem převzít, tedy ji zestátnit.
A táta mu povídá: „Tak si to tady všechno vem a ňák si s tím, kluci, poraďte.“ A policajt na to: „Počkej, ty mi to v klidu dáš? Kdyby za mnou někdo takhle přišel, musel bych ho zastřelit!“ Pak se zamyslel a povídá: „No jo, to bych musel zastřelit sám sebe.“ V té vsi Klapý byli všichni kamarádi, a ani tomu policajtovi z toho přirozeně nebylo dobře.
Chodil jsem tenkrát s holkou, která odcházela do Prahy, a já udělal konkurz do Divadla Jiřího Wolkera. Rozešli jsme se však ještě předtím, než jsem odešel z Liberce.
