„Dnešek je těžký, cítím hlubokou bolest v hrudi, když s tebou chci mluvit a říct ti, co všechno dělám a co se děje v mém životě. Obejmout tě a zeptat se tě na život a na tvé příběhy, boje a úspěchy. Přála bych si, abych ti kladla víc otázek, dokud jsi mi to všechno mohl vyprávět,“ napsala Rumer Willisová svému otci Bruci Willisovi.
Slavný herec totiž trpí frontotempolární demencí, což je neurodegenerativní onemocnění postihující hlavně čelní a spánkové laloky mozku, které jsou zodpovědné za chování, osobnost a jazyk. Na rozdíl od Alzheimerovy choroby, která postihuje spíše paměťové oblasti.
Demi Moore prozradila, jak je na tom Bruce Willis bojující s demencí |
„Ale vím, že bys nechtěl, abych dnes byla smutná, takže se budu snažit být jen vděčná a připomínat si, jaké mám štěstí, že jsi můj táta a že jsi pořád se mnou a já tě pořád můžu držet a objímat a líbat na tvář a hladit tě po hlavě, že ti můžu vyprávět příběhy. Můžu sledovat, jak se ti rozzáří oči, když uvidíš Louettu,“ popsala Willisová, která slavnému herci dala před dvěma lety první vnouče. Louettu (2) má s muzikantem Derekem Richardem Thomasem.
Tíhu, jakou Willisovo onemocnění způsobuje celé rodině, vyjádřila stejnou formou i hercova současná manželka Emma Heming Willisová. „Šťastný Den otců všem tatínkům, kteří žijí s postižením nebo nemocí a projevují se tak, jak mohou. A dětem, které se projevují za ně. To, co Bruce učí naše dívky, jde daleko za hranice slov. Odolnost, bezpodmínečná láska a tichá síla v prosté přítomnosti,“ napsala.
„Tyto symbolické dny toho hodně rozvíří. Dnes jsem hluboce smutná. Každou buňkou svého těla si přeji, aby to pro něj bylo jiné a pro naši rodinu lehčí,“ uvedla s tím, že v komunitě lidí pečujících o postižené frontotemporální demencí se říká: „Je to tak, jak to je“ a to jí pomáhá přijmout současný stav a nebojovat s tím jako dřív.
„Oslavme drsňácké tatínky. Ty, kteří jsou tady, i ty, které si neseme s sebou,“ dodala Heming Willisová, která má se slavným hercem dvě dcery – Mabel (13) a Evelyn (11).
Happy Father’s Day to all the dads living with disability or disease, showing up in the ways they can and to the children who show up for them.
What Bruce teaches our girls goes far beyond words. Resilience, unconditional love, and the quiet strength in simply being present.
This photo says so much. Love deepens. It adapts. It stays, even when everything else changes.
But to be fair to myself, these symbolic days stir up a lot.
I’m profoundly sad today. I wish, with every cell in my body, that things could be different for him and lighter for our family.
As they say in our FTD community, “It is what it is.” And while that might sound dismissive, to me, it’s not. It grounds me. It helps me return to the acceptance of what is and not fight this every step of the way like I used to.
Today, let’s celebrate the badass dads, those who are here, and those we carry with us
Onward.
