Celý život na jevišti mlčel, přesto jeho duše křičela z plných plic. Boris Hybner byl jedním z nejvýznamnějších představitelů české pantomimické školy, který i tu sebevětší lidskou tragédii dokázal proměnit v očistný smích a své následovníky učil, že i ta nejtíživější životní traumata se dají přetavit v umělecké dílo. Jinými slovy: Pokud umělec skutečně netrpí, nemůže ze sebe vydat to nejlepší.
Horor místo snu
Narodil se před 85 lety, 5. srpna 1941 v jihomoravském Vyškově. Vyrůstal v rodině známého kuchaře a restauratéra, který provozoval hospodu v tamním Besedním domě. Otec měl o budoucnosti svého syna jasno – Boris měl převzít rodinné řemeslo, jenže klučina měl zcela jiné zájmy. Během studií na gymnáziu propadl americkému jazzu, Louisi Armstrongovi a rodícímu se rokenrolu. Dokonce založil vlastní kapelu, hrál na kytaru a tvořil melancholické texty. Zároveň trénoval fyzičku a rozvíjel pohybové nadání v různých sportech, zejména v atletice a ragby.
Musel jsem hrát jedno a to samé představení pořád dokola. Prakticky bez většího volna. To se bez flašky nedalo vydržet.
