Filmové vary 2025
Sledovat další díly na iDNES.tvMůžete nám Bolku popsat atmosféru filmových Varů?
Popsatelné je, že se tu setkávají lidi, kteří se mají rádi, jejichž konkurenceschopnost zůstala v jejich stínu. Krásně se usmívají a navíc je to posíleno vzpomínkou na toho Jirku, nebo Juru, jak jsme mu říkali my. Je to takový ten koktejl usměvavé uctivosti a zároveň nostalgických vzpomínek, což patří k vzácným chvílím člověka.
Jiří Bartoška (druhý zprava) živě debatuje se spolužákem z JAMU Bolkem Polívkou (vpravo), fotbalistou Janem Klimešem (vlevo) a výtvarníkem Mirkem Dvořákem.
Jak vzpomínáte na svou úplně první účast na tomto festivalu?
Já jsem tu byl myslím před revolucí jen jednou jedinkrát. Byla tady hostem i paní Helena Růžičková a jelo se tehdy do nějaké sklárny. Já jsem řekl, že tam nepojedu. A a ona mi řekla: „Bolku, my jsme tady kvůli nim, kvůli těm lidem.“ Tak mě to donutilo, abych tam vyjel. A tam jsme se potom všichni socialisticky usmívali.
Paní Helena Růžičková byla proslulá tím, že co na srdci, to na jazyku. Dovolila si tehdy možná říci něco, co trošku zarezonovalo?
Konkrétně už nevím. Ale vím, že byla otevřená, že se ráda smála, byla to taková příjemná bytost. Pokoušela se mi taky jednou hádat z lógru, ale já si už ani nepamatuju, co hádala. Jsem na tyhle věci totiž trošku skeptický.
Víckrát jste tu před revolucí nebyl?
Vlastně ano, ještě s filmem Kalamita od Věry Chytilové, ten je z roku 1980.
Marcelo, co jste si naplánovala, že s Bolkem letos zažijete na festivalu a co vše byste tu ráda stihla?
Hlavně potkat plno kamarádů, obejmout Andreu Bartoškovou a celou Jirkovu rodinu a zvládnout to s úsměvem a s radostí. Nepodlehnout bolesti.
Máte vy osobně z filmografie Bolka Polívky svého favorita?
Marcela: Mám.
Bolek: To jsem sám zvědavý!
Marcela: (smích) Zapomenuté světlo, tam jsme se poznali.
Bolek: No, ne poznali... Tam jsme se poznali blíž! (smích)
Marcela: Tak.
