Na křest knihy Manželství svého kamaráda Patrika Hartla sice přišel, ale optimismem nehýřil. „Já Hartlovy knihy čtu, protože on hodně vychází ze života. Má to jako matematiku. Umí ty vztahy tak rozložit a složit, že je v tom nejlepší na světě,“ vyznal se Klepl z obdivu ke spisovateli, dramatikovi a režisérovi, jenž pro něj napsal mimo jiné hru Vysavač, již uvádělo divadlo Studio DVA.
Bere ho jako svého staršího bratra, byť ve skutečnosti je Hartl mladší než Klepl. „Oba jsme citově postižení, hypersenzitivní. Takže když jsme v nějakém stresu, okamžitě to jeden na druhém poznáme. Ale Patrik je větší blázen než já,“ vypráví herec.
Patrik Hartl a Bob Klepl (14. října 2025)
Hypersenzitivita je podle něj taky hlavním důvodem, proč je v nepohodě. „Je to dané i tím podzimním obdobím, to mi nevyhovuje. Jsem depresivní typ, ale to je úděl nás komiků. Protože, jak se pořád rozdáváme na jevišti a pak je s námi sranda i v šatně a vůbec všude, prostě pořád samá sranda, sranda, sranda, tak potom už v mém nitru žádná není,“ popisuje svůj stav.
Jeho bývalé partnerky ani děti tím prý tolik netrpěly, protože tyto nenálady se u něj objevily až ke stáru. Musel už ale vyhledat odbornou pomoc. „Před rokem jsem navštívil jedno soukromé zařízení a hned si mě tam nechali. Je to tam hodně drahé, já tomu říkám Maledivy, ale je fakt, že je tam ta péče tak individuální a bydlíte v normálním luxusním zařízení, že to zase za to stojí. Ale nemůžu tam chodit furt,“ vypráví.
Před šesti lety tam byl kvůli problému s alkoholem, loni s psychikou. „Ale jenom čtrnáct dní, víc jsem nedal. (čtrnáctidenní psychoterapeutický pobyt v Neo Centru vyjde na 128 tisíc korun, za jeden den je klientům účtováno 8 857 korun – pozn. red.) Chodí tam většinou generální ředitelé, vysoce postavení manažeři, z umělců jsem tam byl jenom já. On si málokdo může tyhle Maledivy zaplatit,“ dodává.
„Byl jsem i v blázinci v Bohnicích, ale odtamtud jsem po dvou dnech utekl,“ vzpomíná, jak bojoval se závislostí na alkoholu. „A pak jsem objevil tohle. Tady jste v příjemné prostředí, je tam jenom pár pacientů, holky-terapeutky se vám věnují. Pak je tam nějaký doktor psychiatr a ten si ze mě doteď dělá legraci. Říká: Stejně skončíte u flašky vína, budete koukat z okna a pomlouvat sousedy. To je váš osud. Tak jsem mu poděkoval, že je to bezvadná vyhlídka,“ říká Klepl, který se naštěstí drží od alkoholu dál a na deprese užívá tabletky.
I když přiznává lehké zlepšení svého stavu, protože kliniku navštěvuje dál ambulantně, vytratila se z jeho života radost. Neláká ho už ani pobyt v zahraničí. „Jediné, kam bych jel, jsou Maledivy. Ale ty skutečné. Jenomže tam je strašně složité letět a je to daleko, což mi vadí. Líbí se mi, že tam plavou už v malé hloubce rybičky. Byl jsem tam už dvakrát a mám odtamtud tisíce fotek. Želvy, chobotnice…,“ zavzpomínal Bob Klepl. „Takže partnerka jezdí teď na dovolené s kámoškami.“
Největší radost dělá herci šestiletý vnuk Ralf Bohumil Klepl. „Je to chytrolín, ukecaný... Mudrlant po dědečkovi. Když ho mám na starost, tak jsem nejšťastnější,“ usmívá se.
„Syn s ním teď byl na koncertě symfonického orchestru a má video, jak Ralf stojí v hledišti a fascinovaně kouká. Hráli Mozarta, ten je přece jenom melodičtější, a on byl z toho hotový. Tak to je teď pro mě největší zážitek, to jak vnímá hudbu,“ vypráví. „Ale jeho rodiče ani já neprahneme po tom, aby byl hercem. Protože to není jednoduchý život. Lepší je být něčím jiným.“
16. října 2024 |
