Návrhářku Blanku Matragi jsme zastihli na její retrospektivní výstavě v Obecním domě. Co tady mohou návštěvníci vidět?
Je to výstava mé skoro celoživotní tvorby. Uvidíte tady kromě ikonických velkých šatů vysoké krejčoviny „haute couture“ také sklo z mé tvorby, kterému se věnuji a které jsem vystudovala. Uvidíte tu i můj porcelán, návrhy šperků, bytových doplňků a samozřejmě i kolekci nositelnější módy, kterou teď tvořím.
Vaše práce je známa svou náročností a propracovaností. Jak dlouho přibližně trvá celková výroba jedněch šatů?
Ono se to nedá úplně spočítat. První je skica, grafický návrh. Potom začneme dělat střihy a pak se rozkresluje vyšívka, což je dominanta v mé tvorbě. Lidé tu vlastně mají možnost unikátně si prohlédnout všechny drobné detaily. Na šaty se vyšívá a potom se dávají komplet dohromady. Dejme tomu, že příprava jedněch šatů trvá přibližně tři týdny.
Dovedete říci, kdo je vaší klientelou?
Myslím, že to je žena, která si chce dopřát něco unikátního a zvláštního. Když začíná, objedná si koktejlky, ale třeba i šaty, které bude mít na celý život. Šaty jsou v detailu perfektně propracované. Je to o dokonalém zpracování i materiálu. Ženy ke mě často začnou chodit pro „menší šaty“ a později si dopřávají i šaty na ples, na významná výročí, svatby, zásnuby, galaparty, předávání různých ocenění a podobně. Překvapuje mě, kolik žen je tady opravdu velmi schopných a podnikavých. Jsou to ale nejen podnikatelky. I ženy, které si chtějí dopřát něco se signaturou Blanky Matragi. Třeba jen doplňky, jako jsou mé šátky, nebo různé menší věci.
Když jste začínala, byla jste sama sobě i modelkou. Jaké byly ty začátky?
Začínala jsem v Libanonu, kde jsem už dvaačtyřicet let od roku 1980. Provdala jsem se za Makrama Matragiho, odešli jsme tam a založila jsem tam ateliér se zaměřením na individuální výrobu a individuální zakázky. Když byla v Libanonu spousta nepokojů, válek a krizových situací, modelky odešly z města z bezpečnostních důvodů a já si musela pomoci sama. Velké róby, které jsem dělala a doteď tvořím do Perského zálivu, jsem na sebe vždy přehodila a s mým mužem jsme to zdokumentovali. Nazvala jsem to „Sama sobě modelkou“. Některé ty modely jsou zajímavé tím, že je to vlastně takový věrný obraz doby osmdesátých a devadesátých let. Teď se o tom bude točit zajímavý dokument.
Dobře vypadám díky svému životnímu stylu, říká návrhářka Blanka Matragi |
Ano, čeká vás životní jubileum a dostanete k němu velice zajímavý dárek.
Byla jsem potěšena, že mě Česká televize vyzvala. Bude se točit pod vedením Adolfa Ziky, který dělá velmi zajímavé dokumenty. Chce zmapovat asi celý můj život, mou tvorbu a můj projev.
Co vás ve vaší velmi různorodé tvorbě nejčastěji inspiruje?
Jedny šaty z mé kolekce jsou například inspirované klávesovou hudbou. Je evidentní, že je to vlastně piano. Jezdím ráda na kolečkových bruslích a vždycky při různých situacích dostanu náboj a inspiraci. Tady to bylo tak, že jsem slyšela zajímavý klavírní koncert, přišla jsem domů a začala kreslit klávesy. Inspiruji se samozřejmě i přírodou, architekturou, uměním a historií.
Návrhy šatů podle Blanky Matragi
Návštěvníci budou vašim osobním povídáním jistě fascinováni. Jedny z šatů jsou inspirované i Tančícím domem.
Ano, ty jsou hodně ikonické. Moje srdcová záležitost je inspirace kubismem, to je taky evidentní. Myslím, že kubistický střih, ten lom, sluší nejen nábytku a architektuře, ale hlavně ženám. Kopíruje, zeštíhluje a prodlužuje. Moje poslední tvorba jsou čtyři elementy: země, oheň, voda a vzduch. Tou jsem zase chtěla vzkázat po covidové době, pojďme ochraňovat naši planetu.
Zabili před ní dva lidi, říká manžel Blanky Matragi |
V srpnu zakončujete v Liberci akci Křišťálové údolí.
Ano, teď odjíždím do Libanonu plnit zakázky, ale v srpnu budu na zakončení Křišťálového údolí. 27. srpna v Liberci budu mít velký workshop, kdy budu vyprávět a ukazovat to, jak tvořím se skláři. Objeví se tam i modelky s mou aktuální tvorbou inspirovanou právě těmi čtyřmi elementy.
Kolik nevěst odvedete pomyslně ročně ve vašich šatech k oltáři?
To je jednak do Perského zálivu, jednak do Čech. Teď jsme dělali i svatební šaty do Německa, do Vídně i Rakouska. Já to nepočítám, ale jsou to přibližně dvoje svatební šaty měsíčně.
Blanka Matragi a její manžel Makram
Fascinujete svou energií a řemeslem, ale také svou tvorbou motivujete mladé lidi.
Jezdí za mnou studenti škol různých oborů. Nejen oděvního, ale třeba i z ateliéru sochařství a sklářství. Měla jsem možnost v 70. letech vystudovat dva obory, sklářství a oděvní výtvarnictví. Úžasné je, že to teď prolínám i do své tvorby. Tím mladé lidi motivuji nepodceňovat řemeslo. Podporuji řemesla a proto jezdím na různé workshopy. I v Libanonu jsem předsedkyní módních fashion weeků, tady budu na sklářském Crystal Valley na Liberecku. Nesmírně mě to baví. Je nejúžasnější předávat mladé generaci to, co člověk nasbíral za celý život, za dvaačtyřicet let tvorby.
Móda z Varů: Krásná Josefíková, nápaditá Matragi a skvělí Bartoškovi |
Jakou podporou a motivací vám byl za těch několik dekád vaší práce váš manžel Makram?
Samozřejmě byl vším. Všechno, co tu vidíte, bylo vytvořeno v Libanonu. Makram mě vždycky byl obrovskou oporou. Já ten kočár řídím, co se týká výtvarna a tvořivosti, ale on ho tlačí. Vše archivuje a hodně mi pomáhal i co se týkalo pravidel kultury orientu. O tom píši ve svých dvou knihách, bestsellerech. O tom, jak reagují lidé v jiných etnikách, v jiných kulturních zázemích. To lidi hodně zajímá, ten různý způsob vnímání a přístupu. V Perském zálivu jsem dostala možnost tvořit šaty bez omezení. Doteď kreslím, cokoliv mě napadne a je úžasné, že to nezůstává v šuplíku. Lidé mi dali obrovskou šanci vytvořit šaty, které bych sama nikdy nevytvořila. Podněcuje mě to k tomu, pracovat pořád víc i na sobě, vzdělávat se a nejen předávat dál ty získané zkušenosti.
Když jdete sama nakupovat, po jakých značkách ráda saháte?
Nejhorší je, že vlastně vůbec nemám čas nakupovat. Slyším to i od mých klientek v Perském zálivu, které mají butiky a nabízejí mi, ať si přijedu něco vybrat. Mám moc ráda značku Gianfranco Ferré, mám jeho ikonické krásné věci. Ale někdy si koupím v rychlosti například i Jean Paul Gaultiera, mám jeho trička, ten je úplně úžasný. A potom i Alexandr McQueen, kterého miluji a na jehož posmrtnou výstavu jsem letěla do New Yorku. To byl velký můj idol, jehož značka doteď pokračuje. Pak samozřejmě v té historii nechybí Valentino a Versace. Tyto značky nás hodně motivovaly v 80. a 90. letech.
Už jsme zmínili, že Česká televize vám dá k nadcházejícímu jubileu dárek v podobě dokumentu. Co vy sama děláte pro to, aby to jubileum na vás nebylo znát?
Jsem na sebe hodně tvrdá. To o mně ví celý můj tým, který se okolo mě pohybuje. Vstávám denně v šest hodin ráno, nalačno cvičím, snažím se dodržovat pitný režim a nabíjí mě energie kolem tvorby. Moc mě to baví. Nejúžasnější v životě je, když je pro člověka jeho práce i koníčkem a dělá ji s láskou. Je to největší štěstí. Dělat něco, co člověka baví, nabíjí a zároveň to může přidávat ostatním a dělit se o to. To je takový ten můj „leitmotiv“, který mě dobíjí. Ale potom jsou to samozřejmě hodně i sporty. V zimě jezdím o víkendech lyžovat a v Libanonu jezdím pravidelně na kolečkových bruslích.
