Čtyřiadvacetiletá zpěvačka má na kontě deset cen Grammy a na nedávném festivalu Coachella jí její idol Justin Bieber věnoval oslavnou píseň. Nejnověji zazářila také na obálce časopisu Elle, pro jehož květnové číslo se nechala vyfotit.
Její styl, který se redaktoři rozhodli nazvat genderovou euforií, ve skutečnosti vychází z hluboce osobních důvodů. „Mívala jsem vážně hodně toxický vztah k vlastnímu tělu a celou řadu problémů ohledně stravování,“ svěřila se zpěvačka. „Vybavuji si, že kdykoliv jsem si oblékla třeba nějaké obří tričko, připadalo mi to jako úleva.“
Billie Eilish v civilu (Los Angeles, 11. října 2020)
Mezi své módní vzory ve výsledku řadí influence Bloody Osiris nebo hiphopové interprety, jako jsou Missy Elliot nebo Tyler, The Creator. „Je v tom zároveň i moje láska k hiphopové kultuře a představa, že bych radši byla kluk. Je to taková misogynie zakořeněná v nás všech – nechci být vnímána v ženském stylu, protože zženštilý znamená slabý. Není to správně. Já si každopádně našla funkční způsob, jak si tak nepřipadat,“ říká.
Billie, celým jménem Billie Eilish Pirate Baird O’Connell, pak při stejné příležitosti vyvrátila dohady o tom, že se rozhádala se svým bratrem Finneasem a kvůli tomu zahájila sólovou dráhu. Sourozenecké duo podle jejích slov zůstává stále stejně nerozlučitelnou dvojkou.
Billie Eilish v magazínu Vogue (2021)
„Nikdy bychom se nerozhádali. I když se o něčem štěkáme, pět minut na to už se zase společně smějeme a pracujeme na další hudbě. Nemít Finnease, možná už bych nikdy nic nenapsala,“ říká mladá zpěvačka.
Důvod pauzy ve společném hraní je tedy odlišný – Finneas, který dlouhou dobu zpíval a hrál spolu s Eillie, se totiž také rozhodl pro sólovou kariéru.
„Jednou, když se mnou v kapele byli jen Finneas a Andrew (zpěvaččin koncertní bubeník – pozn. red.), museli hrát na nějaké platformě, ze které se špatně lezlo. Finneas tam byl uvíznutý jak nějaká Locika ve věži,“ vzpomíná zpěvačka. „Nikdy mi to neřekl do očí, ale já už tehdy měla jasno. On zvládne prostě mnohem víc, než jen být členem kapely někde v pozadí.“
