S vaší maminkou spisovatelkou Irenou Obermannovou natáčíte podcast s názvem „Co posraly naše matky a my taky poserem“. Kdo název vymyslel?
To jsem vymyslela já. Nějak mě to napadlo a přišlo mi, že to zkrátka sedí. Jinak se to ani jmenovat nemůže.
Narazila jste už na něco, co byste udělala právě jinak než vaše maminka?
V prvním díle podcastu jsme hodně řešily, co nám říkaly maminky, a já bych neřekla. Jak třeba hodnotily těla dcer v pubertě. Což mi u dívek přijde šílené. Ale zároveň já jsem to mámě naprosto odpustila, protože taková byla zkrátka doba. Moje máma to měla i spojené s tím, že když chci být zpěvačka a herečka, tak musím nějak vypadat.
Byla jsem na dětském hřišti s Lojzou v nosítku s flitrovanými šaty, čelenkou s rohem jednorožce a chlupatou bundou a říkala si, že na to hřiště už se asi nikdy nebudu moct vrátit.
