Věřte mi, že některé dny jsou šílené. V poledne běžím pro dceru do školy, abych ji odvezla domů. Když s ní udělám úkoly, jedu do divadla na zkoušku. A před večerní představení se mi čas od času vloudí i nějaká ta výdělečná činnost.
* Jaká?
Někdy namluvím reklamu nebo nadabuji film.
* To vypadá dost zběsile. Vyhovuje vám tohle tempo?
Občas, když si v neděli přejedu očima program na příští týden, není mi z toho úplně dobře. Na druhou stranu mi vyhovuje, že se všechno pořád mění. Nemám ráda stereotyp. Někdy mám celé dva dny v týdnu volno, jindy si lehnu do postele jen na pár hodin.
* Kde berete energii?
Naštěstí bydlím na venkově. To mi dodává do duše klid. Dojíždět do Prahy je sice při mém povolání náročné, ale už jsem si zvykla. V Kolodějích jsem strávila dětství a to, že tam zase žiju, beru jako výhru. Neměnila bych.
* Ani za pohodlí bytu v centru Prahy?
No, možná na pár měsíců v zimě ano. Ale venku zas mám svoji zahradu.
* Jste zahradnice?
I když je zahrada veliká, jsem spíš zastáncem teorie, že zahrada musí žít sama. A tak všude rostou keře a na jaře sázím kytky do truhlíků, aby byl domeček hezčí. Ale zeleninu nepěstuju.
Redakce byla náročnější
* V seriálu Náměstíčko hrajete starostlivou maminku, v Redakci samostatnou novinářku Annu. Která role je vám bližší?
Vzhledem k tomu, že maminka jsem už jedenadvacet let a tři roky také naprosto samostatná žena, jsou mi blízké obě. Ale práce na obou rolích byla rozdílná. Zatímco v Náměstíčku hraju jenom v jednom díle, v Redakci patřím k základním postavám. Natáčení Redakce bylo náročnější.
* Časově?
To také. Ale nikdy jsem na tak velkém projektu nepracovala. Neuměla jsem si třeba představit, jak se budu dopředu učit text. To víte, měla jsem zpočátku trochu trému.
* Jak jste ji překonávala?
Prostě jsem se pustila do práce. A šlo to. Mám zkušenost, že tak je to se vším. Dokud máte jen spoustu plánů a snů, ale nic neuskutečníte, strach a nesmělost ve vás jen narůstá. A to jsem nechtěla dopustit.
* Sebevědomá Anna, kterou hrajete, je redaktorkou přílohy Denních listů. Bavila by vás novinařina?
Možná i bavila. Je to pestré povolání. Ale nejsem moc průbojná. Jsem spíš introvertní typ. S mojí povahou stačí, že jsem se stala herečkou. Kdepak, novinařina by nebyla pro mě.
* Jak to? Myslela jsem, že herci bývají exhibicionisté...
Jak kteří. Pro mě by bylo ideální, kdybych uměla psát nebo malovat a někde stranou se zabývala svými pocity.
* Jak jste se připravovala na roli novinářky?
Jako na každou jinou roli. Nepřemýšlela jsem ani tolik o profesi, ale o Anně jako o člověku. O jejím charakteru, o situacích, do kterých se dostává a jak v nich reaguje. Štáb se byl ještě před natáčením podívat ve skutečné redakci. A nám, hercům, promítali americký dokument o novinářích.
* Jaký jste si udělala o novinařině úsudek?
Že je stresující. V tom dokumentu neustále drnčely telefony, pípaly faxy a vůbec všude vládl strašlivý shon a zmatek. Na to bych asi opravdu nervy neměla.
* Od listopadu se bude natáčet nová řada seriálu Redakce. Těšíte se?
Docela ano. Ale divadelní sezona už bude v plném proudu, školní rok jakbysmet... Jsem sama zvědavá, jak to všechno zvládnu. Ze základního týmu Redakce jsem jediná se školou povinným dítkem. Musím se s tím poprat. Ale to jsou problémy každé ženy. Když má práci, která ji baví, musí ji nějak skloubit s rodinou.
* A co musí jít stranou častěji?
Snažím se, aby to nebyla rodina. Ale je fakt, že tam, kde se nemohu podřídit já, se rodina o sebe musí postarat sama. I moje děti musí být trochu samostatnější než jiné. Hodně mi také pomáhají rodiče.
Už nemám tolik ideálů
* V seriálu Náměstíčko zase hrajete maminku, která prožívá bouřlivou pubertu své dcery. Jaká byla puberta vašich dětí?
U syna Jakuba jsem si ani nevšimla, že je v pubertě, i když kouření a různé partičky se mu nevyhnuly. Ale vážnější problémy nebo neshody jsme naštěstí neměli. Což je spíš štěstí, protože si nemyslím, že by to byla jen moje zásluha. Jsem zvědavá na Marijánku, protože u holek je puberta horší.
* Máte připravenou nějakou strategii?
Hlavní je děti v pubertě moc neprudit.
* Vzpomínáte si na svoje dospívání?
Já jsem byla v tom věku strašná. Myslím, že jsem oba rodiče připravila o pár let života.
* Co jste vyváděla?
Byla jsem naprosto neovladatelná. Když mi něco zakázali, tak jsem to stejně udělala. Vůbec jsem nechápala, že se mi může něco stát. Jako rodič ale pak člověk mnohé pochopí.
* Vychováváte děti jinak než rodiče vás?
V něčem ano. Snažím se být hodně otevřená, o všem s dětmi mluvit. Moji rodiče totiž byli spíš přísnější. Maminka mi někdy vytýká, že jsem příliš demokratická a nedůsledná. Má pravdu, ale já to jinak neumím.
* Herci většinou zrazují svoje děti od toho, aby šly v jejich šlépějích. Probíhalo to tak i u vás?
Na rozdíl třeba od právníků nebo lékařů herci většinou nejsou nadšení, když si děti vyberou stejné povolání.
* Proč?
Protože už znají všechna úskalí své profese. Ani já už nemám tolik ideálů. Začínajícím hercům vůbec nezávidím.
* Řekla jste to i svému jedenadvacetiletému synovi Jakubovi, který studuje alternativní větev DAMU a hraje v novém filmu Milenci a vrazi?
Jistě. A řekla jsem mu spoustu dalších věcí. Třeba že vedle talentu potřebuje i štěstí. Třeba takové, že potká ty správné lidi. Ale víte, co je nejhorší? Nejistota. Herec je pořád závislý na tom, jestli ho někdo obsadí.
* Synovi se nepodařilo herectví rozmluvit, jak to vypadá u dcerky?
To si zatím netroufám odhadnout. Marijánka je velmi trpělivý divák. Musím ji někdy vzít s sebou do divadla, a tak viděla spoustu představení. Občas dabuje a to ji baví. Letos v létě natočila pohádku s panem režisérem Zelenkou. Tam hrála i se svým bratrem Jakubem. Takže co bude dál, uvidíme...
* Zmínila jste, že tři roky žijete sama. V čem se vám po rozvodu nejvíc změnil život?
Když žijete ve dvou, zodpovědnost a starosti se rozloží. Zůstane-li člověk sám, je všechno jen na něm. Ale na druhou stranu: když se to podaří zvládnout, je to úžasný pocit.
* Mnoho žen přiznává, že je emancipovaných spíš z donucení než dobrovolně. Je to i váš případ?
Ne. Já jsem emancipovaná byla vždycky.
* Mnoho dlouhodobých vztahů zaniká na jed stereotypu. Sehrálo to roli i ve vašem manželství?
Každý dlouhodobý vztah je zatížen určitým stereotypem. I když v herecké rodině, jako byla ta naše, ho zase tolik nebylo.
* Tohle téma se objevilo i v komedii Vrať se do hrobu, kde jste si zahrála manželku sociologa, spořádaného manžela a povinnostmi unavené otce, který provádí pozorování středoškolské mládeže. Díky tomu začne unikat z povinností každodennosti. Jak na tu roli vzpomínáte?
Když jsem ji hrála, ještě jsem ji neměla tak podloženou prožitky. Byla jsem vdaná teprve krátce. Je přirozené, že v dlouhodobém vztahu zájem třetí osoby, ať ženy nebo muže, pozvedne sebevědomí tomu, komu je určen. Ve filmu to dopadlo dobře. Snad. V životě to kolikrát happy endem nekončí.
* Milan Šteindler, váš manžel v tomhle filmu, vám vytýkal, že nikdy bezdůvodně nevylezete na strom. Skutečně nevylezete?
Vybrala jsem si takový život, že nudou opravdu netrpím. Ale jinak myslím, že ženy ubíjí všednost stejně tak jako muže. Občas je dobré třeba na strom jen tak vylézt. A je jedno, jestli muže od televizních bačkor vytáhne žena, nebo je to naopak.
DANA BATULKOVÁ
Po gymnáziu uvažovala o studiu angličtiny na filozofické fakultě, ale nakonec se rozhodla studovat herectví na DAMU. Působila v Divadle Komedie, v současné době je v angažmá v Divadle Rokoko, kde ji můžeme vidět v roli Dympie ve hře After dinner. Starší syn Jakub (21) studuje DAMU - obor alternativního divadla - a desetiletá Mariana chodí do 4. třídy. Dana Batulková kromě účinkování v televizi a ve filmu také často pracuje v dabingových studiích. Její bývalý manžel a otec jejích dětí je herec David Prachař.
 Dana Batulková jako zkušená redaktorka Anna v seriálu Redakce. |
 Herečka Dana Batulková |
 Herečka Dana Batulková |
