Jste sportovkyně, která se ráda nechá hýčkat a užívá si ženskost?
Určitě. Já to mám fakt ráda, protože převtělit se do dámy a udělat si hezky vlasy i make-up je hezká změna z kurtu, kde jsme převážně zpocené a nevypadáme úplně pohledně.
V čase korony leckdo zleniví. Když potřebujete nakopnout formu, jak vypadá váš přísný režim?
U mě neexistovalo, že bych zůstala doma a vlastně nedělala nic. Cvičila jsem a chodila běhat do lesa, do parku nebo jsem si koupila činky a cvičila jsem pořád doma. Neřekla bych, že jsem zlenivěla, protože jsem ještě takový člověk, který nemá rád být líný. Pak se cítím špatně. Takže já jsem pořád tak nějak trénovala.
Co je pro tenistku stěžejní? Co musí mít neustále pod dozorem? Pružnost, nebo spíš ruce?
Tenis je komplexní sport, kdy používáme úplně všechno, takže tenistky si musí dávat hlavně bacha, aby nějakým způsobem úplně nepřibraly. To znamená hlídat jídlo. Ale ne zas úplně striktní diety, to ne. Ale jak říkáte, být pořád v tom běhu, strečovat a tak nějak všechno dohromady.
Jaká zajímavá setkání s tenisovými legendami už máte za sebou?
Po turnajích ty legendy pořád cestují a koukají se na zápasy. A i ty zápasy pak hrají legendy. Takže například s Martinou Navrátilovou, s Ivanem Lendlem, s takovými lidmi... Jsou to vždycky krásná setkání.
Na kurtu jste se tedy také setkala s Martinou Navrátilovou? Jaké to je zahrát si s někým takovým?
V tom roce, kdy jsme spolu hrály, se Martina po nějakých dvaceti letech vrátila zpátky do Česka. Mně bylo tehdy nějakých sedmnáct let. Bylo to na Štvanici a pro mě to bylo nezapomenutelné! Moc jsem si toho vážila a bylo mi ctí s někým takovým sdílet kurt.
Barbora Strýcová
Jaký je váš názor na Serenu Williamsovou? Patří mezi vaše vzory?
Serena Williamsová je ohromná sportovkyně. Je to jedna z nejlepších tenisových hráček, co kdy byla. Můj vzor to není. Ale samozřejmě ji obdivuji v tom, co všechno dokázala.
Jste spořivá, nebo si za své úspěchy a vydělané peníze ráda dopřejete občas něco hezkého?
Jsem tak trochu oboje. Pro mě je to někdy vlastně i motivace, když mám před sebou nějaký těžký zápas, nebo zápas, před kterým chci, abych se hodně namotivovala. Když si slíbím, že si za to vítězství pak něco koupím, takže se mi pak samozřejmě hraje o něco líp s vidinou toho dárku. Ale nejsem úplně člověk, který půjde a rozhází peníze za oblečení, kabelky a tak. Musím to mít promyšlené.
A co to většinou bývá, když už si chcete občas udělat radost?
Mám moc ráda hodinky, takže nejspíš hodinkami. Nejsem například vůbec kabelková. A pokud jde o oblečení, tak mám moc ráda také boty.
Máte tedy doma trezor na hodinky a šatník jako Paris Hiltonová?
(smích) To nemám. Ale ráda bych měla takový ten šatník, jestli si pamatujete, jako měla Carrie ze seriálu Sex ve městě. To je takový můj sen. Tak mám další motivaci!
Jak to vypadá u někoho, kdo rád módu? Máte skříně nebo místnůstku se šatníkem?
Mám skříně a chtěla bych mít takový ten ostrůvek rozdělený na šaty, trička a tak dále. Teď v mých skříních převažuje sportovní oblečení a mám to seřazené tak, že jedna skříň je plná toho sportovního a ta druhá je různé hezké oblečení, které teď moc nepoužívám.
Co nejvíce rozbuší vaše srdce?
Když to vezmu v tom sportovním hledisku, tak buď nervy, nebo nějaké vítězství. A když to vezmu mimo sport, tak... mé srdce rozbuší hodně věcí. Já jsem takový hrozně citlivý člověk. Takže mi stačí koukat na nějaký film. Nebo mi je hodně líto starých lidí, když je někde vidím a jsou takoví bobíškové. Tak jsem pak z toho dojatá.
A co romantické večeře při svíčkách?
Já úplný romantik nejsem. Takže večeře při svíčkách je pro mě něco, co je sice hezké, ale že bych z toho padla na zadek, to ne. Spíše mě samozřejmě baví takové věci, že třeba jedeme s přítelem na hory, kde se projdeme a tak.
Když je iniciativa ve vašich rukou, i ta romantika, tak jak to vypadá, když chcete příteli nachystat hezké chvíle?
Třeba se snažím něco uvařit. Mám moc ráda vaření. Neumím to, ale vařím. Takže to mě baví. Nebo vymyslím nějaký sportovní výlet. Protože to máme rádi oba.
Barbora Strýcová
Bojíte se okamžiku, kdy budete muset odložit tenisovou raketu na polici?
Nevím, jestli se bojím. Možná trošku. Mám z toho strach, protože přece jen mě tenis provází celým životem. Je to můj život a je zvláštní si představit, že tam ta část už jednou nebude. Vím ale, že se to za chvilku přiblíží a musím, nebo spíše snažím se to už i tak nějak vidět. Na jednu stranu se i těším na to nové, co přijde.
Pociťujete z nějakých stran tlaky typu „je ti tolik a tolik, měla bys to a to“?
Ano. Lidé mi začínají říkat „Proč už nejsi tam?“ nebo „Proč už nemáš rodinu?“ a podobně. Takže ty tlaky tam trochu jsou. Ale nějakým způsobem mě to ještě neovlivňuje, takže ať si říkají, co chtějí. (smích)
Nad otázkami typu založení rodiny tedy zatím kroutíte očima?
Nekroutím. Samozřejmě slušně odpovím. Ale je pravda, že těch otázek je víc a víc.
Jak se ráda odreagováváte?
U Netflixu a HBO, kde sledujeme docela dost seriálů. Také mám moc ráda pečení. To je takový můj relax a u toho jsem v klidu.
Barbora Strýcová
Teď to cukroví přijde vhod. Kolik druhů budete dělat?
Zatím mám tři druhy. Perníky, linecké a kokosky. A ještě udělám nějaké dva druhy. To ostatní nechám na mojí mámě. (smích)
Podle čeho vybíráte vánoční dárky? Listujete třeba magazíny?
Ne, vůbec. Já jsem na vánoční dárky dost strašná. Všechno dělám úplně na poslední chvíli a nemám úplně moc nápady, co komu dát. Takže tentokrát to chci vzít tak, že něco i vyrobím, protože se k tomu chci záměrně donutit. Nechci to dělat ve stylu „Tak tady máš svetr“, to je moc jednoduché. Chci to teď nějak změnit.
Tenis určitě nehraju pro radost. Živí mě, říká Barbora Strýcová |
Jaké jsou vaše nejoblíbenější vánoční filmy?
Mám moc ráda pohádky Šíleně smutná princezna a Sůl nad zlato. A z dalších filmů třeba Sám doma. Miluji Vánoce. Pro mě jsou Vánoce opravdu důležité a je to čas, který si hodně užívám. Všichni říkají, že je to hlavně stres. Ale pro mě to je krásné, koukat se na pohádky od rána do večera, jíst cukroví a ládovat se. To mě prostě baví.
A pak splakat nad formou…
Přesně! A pak si říkat: „Sakra, proč mám ty dvě kila navíc?“ Ne, to ne. Samozřejmě si dám cukroví, ale hlídám se a úplně se nepřejídám.
Co si pro sebe a své blízké přejete do roku 2021?
Já bych si přála, aby ten čas, co je momentálně, aby už přestal. A abychom začali zase žít a mohli jednodušeji cestovat, vídat se s přáteli, objímat se a líbat se. To bych si přála.
3. dubna 2020 |
