Vy už se moc nepohybuje v hereckém světě. Není to škoda?
Není. Teď už moc netočím. Poslední, co jsem dělala, byl seriál Špačkovi v síti času a pak jsem ještě točila televizní pohádku Princezna a písař. Hodně jsem se stáhla v době, kdy jsme s Petrem spolu začínali. Řekli jsme si několik pravidel a oba na ně přistoupili. Mé dceři byly dva roky, Petrovu synovi sedm. Teď máme ještě dva psy a kocoura. Pro mě je základ klidný domov, pak se tam všem lépe žije. Není pro mě žádnou tragédií, že nehraji. Jedna z mých nejdůležitějších funkcí je být matkou, manželkou a zkrátka pěstovat a dělat ten milující domov.
Byla pro vás rodina vždy to hlavní?
Určitě. Důležité je spolu mluvit. Ale není to u nás jen ideální. S manželem si umíme udělat i pěknou Itálii. Ale je to jen a jen výměna názorů a hodnoty manželství jsou stále stejné. Rádi trávíme všichni společný čas. Třeba náš způsob relaxace je, že chodíme do lesa se psem a je nám společně moc dobře, což je to nejdůležitější.
Stala jste se kmotrou knižní prvotiny svého manžela Ruku na srdce, náhody neexistují. Jaké to pro vás bylo, když přišel s tím, že něco napsal?
Když jsem si to poprvé přečetla, má první reakce byla, že pokud si tu milenku odbyl v knize, tak budu ráda. Přeci jen se nachází před padesátkou a je v tom choulostivém mužském věku. Na druhou stranu je ta kniha krásná sonda do mužské duše. Málokdy muž mluví tak upřímně a otevřeně jako on. Petr je člověk, kterého miluji, ve všem podporuji a jsem na něj opravdu hrdá. Jsem moc ráda, že se mu tohle podařilo.
Věděla jste, že má spisovatelský talent?
Vždy psal texty, básničky a mě na to vlastně uhnal. Umí totiž dobře mluvit a dobře psát. Já si na něm velice cením toho, že za svou myšlenkou jde a donese ji do cíle. Já mám spoustu nápadů, ale málokdy to dokážu dotáhnout až ke konci. Navíc kniha je spojení mého muže a mého táty, který udělal ilustrace, a to je jako dárek pro mě. Která žena by si nepřála mít v ruce jednu knihu, kterou vytvořil nejen manžel, ale i otec?
Proč jste ji neilustrovala vy?
Já bych řekla, že mé umění je takové spíš naivní a Petr chtěl navíc perokresbu. Ode mě dostal ke čtyřicátinám velkou mandalu, která visí nad naší postelí místo svatebního fotky.
Barbora Srncová ve filmu Cawdor a Fera (1985)
Adam Novák a Barbora Srncová v seriálu Bylo nás pět (1994)
Musel vás manžel básněmi hodně uhánět?
Já jsem nechtěla herce, ani žádného umělce, ale nakonec to mám všechno v jednom. Myslím si, že jsem šťastná za to, že je Petr takovej, jakej je. Když to začalo, tak si všichni klepali na hlavu a říkali, ty jsi úplně šílená. Malý dítě, rozvod, a tak dále. Nebyla to žádná legrace. Ale teď už vím, že to bylo správný a doufám, že to tak už zůstane navždycky. My jsme se našli, jsme opravdu takový souputníci a moc si spolu rozumíme.
Kdy jste spolu začali chodit?
Dali jsme se dohromady při natáčení Policejních pohádek strážmistra Zahrádky. Hráli jsme v podstatě náš vztah, který máme zdokumentovaný. Náš první dotek i polibek. Bylo to před neuvěřitelnými šestnácti lety.
Když už spolu nehrajete, tvoříte spolu? Učila jste manžela někdy malovat?
Petr ještě mimo všechno co dělá a umí je také řezbář. Já tak většinou nakreslím nějaké kytky a Petr je vyďoubne. Máme spousta krásných společných věcí, kterým dám prvotní linku a manžel to pak dodělává. Jinak naším velkým společným projektem je chaloupka, kde spolu trávíme dny volna. Poslední věc, co jsme dělali, je na komínu u krbu, kam jsme malovali společně taky jednu mandalu.
