„Tatínek měl rakovinu prostaty léčenou hormony, které způsobily infarkt a do toho měl odoperovanou ledvinu s nadledvinkou. Takže měl jen jednu ledvinu, která jela jen na 30 procent,“ popsala Munzarová zdravotní problémy jejího otce Luďka Munzara. Potřeboval kvůli tomu neustálou péči, kterou mu byla nejprve odhodlaná poskytovat sama.
Skláním se přede všemi, kdo mi pomohli, říká Munzarová po smrti matky |
Pomoc ale s postupujícím věkem potřebovala i její matka Jana Hlaváčová. „Když se tátovi přitížilo, tak jsem do toho vlítla ze dne na den a pět let jsem je měla oba v péči. Vařit, nakupovat, vozit po doktorech, pětihodinové kapačky, pak už to jde do takových těch paliativních úkonů, které nechci popisovat, ať jim zachovám důstojnost,“ popsala Munzarová, která v té době opustila seriály, zájezdová představení a nechala si jen hraní divadla.
„Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že musím požádat o pomoc, protože člověk by vyhořel, kdyby to měl zvládat ještě s plným nasazením v práci. Přerod z mého nastavení „vše zvládnu sama“ k tomu, že potřebuji pomoc, byl bolavý a dlouhý,“ přiznává.
Po náročném hledání vhodné pomoci sehnala přes svou kamarádku pečovatelky, které se u jejích rodičů střídaly. „Nejtěžší je to vykomunikovat, protože starouškové to nechtějí ještě připustit. Ale spíš si dají říct od cizí pečovatelky než od vlastního dítěte a jsou tam i intimní záležitosti, které nechce rodič, aby dělalo jeho dítě,“ vysvětluje herečka.
S pomocí pečovatelek tak dokázala, aby její rodiče odešli oba v poklidu svého domova. „S tatínkem to odcházení pro mě bylo poprvé. Měla jsem k němu velmi blízko, byli jsme duše napojené, takže to pro mě bylo těžké,“ vzpomíná Munzarová.
Jana Hlaváčová a Luděk Munzar ve filmu Generál Eliáš (1995)
„Paliativní doktorka řekla, že tomu necháme volný průběh, už vynecháme kapačky, necháme jen to, ať nic nebolí. Může to trvat dny, týdny, hodiny někdy i rok. Ta duše se sama rozhodne. Na to jsem slyšela. Táta byl takovým věcem taky otevřený, byl hluboce věřící, tak tam přišlo v posledních hodinách takové smíření,“ popisuje Munzarová odchod Luďka Munzara, který zemřel v roce 2019 ve věku 85 let.
„Maminka neměla Parkinsona. Jí došly baterky. Přečerpala herecký organismus. Říkali jsme jí: ‚Nemůžeš mít sedm zájezdů v týdnu, do toho točit Kouzelnou školku a ještě učit.‘ Stalo se to během jedněch prázdnin, kdy se učila jeden monolog na Vinohrady a každý den, co se naučila, tam druhý den nebylo. Tehdy řekla: Tak a já nemůžu,“ vzpomíná Munzarová na začátek problémů maminky. Jana Hlaváčová zemřela letos v lednu ve věku 85 let.
„Být s rodiči do posledního vydechnutí dvakrát doma... byla jsem s nejužší rodinou svědkem toho procesu a to je velké,“ říká Munzarová, která své zkušenosti s desetiletou péčí o rodiče předává v relaxačně meditačních kurzech Zastav se na chvíli. „Nebojte se vnímat své kapacity a poprosit o pomoc. Myslet i na sebe,“ doporučuje všem, kdo jsou v podobné situaci.
