Báro, vypadáte velmi reprezentativně, jako byznysmanka. Jaká je realita?
Jedu velký byznys. Reprezentativně ale vypadám proto, že mě opět oblékají Poneři. Musím říct, že jsem vždycky spokojená a dostávám dobré feedbacky. Vždycky to nějak dáme. Oni mě mají navnímanou. Jsme kamarádi, cítím se dobře v tom, co mi dají na sebe.
Zkoušela jste někdy vy osobně i sukně nebo minišaty?
Už dávno ne. Možná tehdy, když výběr nebyl na mě samotné, když to na mě navlékala mamka. Já už bych si to vzala i ze srandy, proč ne. Momentálně by to ale byl spíš bizár. Ne, že by nikdo neřekl „Jé, to je hezké,“ řekli by to. Nechci ale vzbuzovat pozornost něčím, co nejsem já.
V soukromí, když by to po vás chtěla partnerka a vy byla zamilovaná, řekla byste „ok, vezmu si to na sebe“?
Kdybych byla hodně zamilovaná, udělám cokoliv, co po mně chce moje partnerka. Volím si hodně feminní partnerky – a ony mě zase možná právě naopak pro mou mužskou energii. Myslím, že by bylo trošku divné, kdyby po mně chtěly sukni. Možná kdyby mě chtěly zesměšnit. To doufám, že moje partnerky dělat nechtějí... To chtějí dělat moje expartnerky! (smích)
Vyřizujete si tímto prohlášením nepřímo nějaké účty?
Kvůli bývalce si sukni určitě brát nebudu! (smích)
To chápeme. Jak si momentálně stojíte v lásce?
Dávám si pozor. Jsem hodně obezřetná. Teď se mi to moc nedaří, asi přichází nějaká zkouška. Uvidíme, co z toho bude. Snažím se mít nastavené hranice, ale moje skořápka už praská.
Atletka Nikola Bendová a hráčka pokeru Bára Mlejnková se rozešly. Kvůli muži![]() |
Věříte na fáze Měsíce a na to, že člověka to osudové potká v určitém konkrétním období?
To úplně nevím. Věřím v to, že osudová setkání existují, ano. Potkáte se, když se máte potkat. To je i tento můj případ. Už o sobě víme nějakou dobu, ale kdykoliv předtím bychom se potkaly, nešlo by to. Obě věříme, že to je osud. Uvidíme. Dáváme tomu šance.
To vypadá jako šance milion, ale nebudeme ničemu dělat reklamu.
Moje šance milion je... No, to je jedno. (smích) Moje šance jsou takové, že vždycky, když to vypadá nejlépe, najednou přijde „čus, ahoj“.
Kdy oznámíte svůj vztah veřejnosti?
To už neudělám. To bych se musela asi zasnoubit. Asi nás někde někdo potká, když budeme spolu. Nebudu lhát, nebudu nikoho zatajovat. Myslím si, že by se potom partnerka ani necítila dobře. Něco podobného jsem už zažila. Že bych ale hned hlásila: „Haló randím, jsem zamilovaná,“ to dělat taky nebudu.
Doufáte v to, že Česká republika ujde cestu do bodu, že se budete moci s partnerkou jednou plnohodnotně a bez slovíčkaření vzít?
Doufám v to. Ale už to pro mě není prioritní. Víme, jak to bylo v minulosti. Když už to vypadalo dobře, přišla změna. Může se stát cokoliv. Bude to tak, jak to má být. A momentálně to navíc není nic, co by se mě týkalo. Ještě nějaký rok určitě ne, protože ani není koho si brát. Teď se soustředím na jiné věci. Ale doufám, i kvůli ostatním, kterým na tom záleží, že to dopadne dobře.























