Streamovací služba Canal+ uvádí pro své diváky minisérii Moloch, ve které ztvárňujete premiérku. Co o tomto seriálu můžete prozradit?
Já si myslím, že to je u nás docela neobvyklý žánr. Nevím, zda tu politický thriller už vůbec byl. Samo o sobě to je skvělá věc, že to je žánr, který je z nejvyšších pater. Je politický a je napínavý. Odehrává se v Čechách, na Slovensku i na Ukrajině. Myslím, že něco takového tady ještě nebylo.
Barbara Lukešová jako premiérka v minisérii Moloch
Podle traileru a vizuálu působí série dost temně. Jaké bylo natáčení?
Já jsem točila asi v jiných lokacích, než ostatní, kteří to měli temnější. Já jsem to měla celkem světlé. (smích)
Jste divačkou detektivek, necháte se ráda pohltit jejich dějem?
Jo, když jsou chytré a když to celé není banální a ploché. Když je to hezky vystavěné a jsou dobře napsané scénáře, tak to mám moc ráda.
Takže když si seřadíme Vražedné pobřeží, Kobru 11 a Big Bena, co bude na prvním místě, co byste si pustila?
Já jsem neviděla ani jedno! Nevím, co to je. Teď jsem se dívala na dánsko-švédský televizní seriál Most, moc mě baví severské krimi. Je to na iVysílání a právě se koukám na třetí sérii. To mě moc baví, tak asi tento žánr, takový temnější.
Ráda projevujete před kamerou komediální talent, ráda se zasmějete, nebo jste raději v přísných rolích?
Já mám ráda všechno, herec by samozřejmě měl umět zahrát všechno. Já osobně jsem trošku zaškatulkovaná kvůli typu, ale třeba v seriálu Dabing Street hraji docela komickou roli. Moc mě baví zkusit si všechno.
Moloch ukáže zákulisí vysoké politiky, tajných služeb a investigativní žurnalistiky |
Můžete coby herečka potvrdit, či vyvrátit to, že herecké řemeslo skutečně smaže všechny nemoci, všechny bolesti, když zrovna máte jít do akce a soustředit se jen na hraní?
Je to neuvěřitelné. Já už jsem si říkala, že se na to budu muset zeptat nějakých lékařů, protože často se mi a určitě i spoustě mých kolegů stává, že jdeme hrát nemocní, kašleme, je nám blbě a pak se něco stane a na ty dvě hodiny na to mozek úplně zapomene. Asi je to adrenalin a pak to skončí a jdete do postele a jste nemocní, že jo.
To se vám teď někdy stalo?
Já jsem to teď tak nedávno měla. Hraji v Divadle v Dlouhé Cestu dlouhým dnem do noci a měla jsem před představením něco s nohou a na tu nohu jsem se nemohla vůbec ani postavit. Byla jsem tři hodiny na jevišti a na děkovačku už jsem dokulhala, fakt je to neuvěřitelné.
Co nejhoršího se vám v divadle stalo? Je to magie, ale samozřejmě fungují různé karty osudu a stát se může cokoliv.
Co nejhroznějšího? Když jsem měla okno. To je pro herce, myslím, úplná malá smrt. To je strašné. Máte při tom pocit, že to trvá nekonečně. Pak vám někdo řekne „Ale co, vždyť to bylo v pohodě!“ Buď říkají, že to ani nepoznali, nebo když se mi to jednou stalo v dlouhých monolozích a prostě jsem vůbec nevěděla, tak jsem si řekla nahoru do kabiny, ať mi to kluci hodí. Měla jsem pocit, že to trvá opravdu nekonečně dlouho. Ale diváci pak říkali „úplně v pohodě, to byla jen malá chvilička“.
Zdá se, že jste velmi sebekritická.
Hrozně moc! Já jsem na sebe hodně kritická. Nerada se na sebe dívám a tak. (smích)
