Holčičí prázdniny nejsou únikem, ale návratem k sobě. Karpíšková v prosincovém čísle popisuje různé „kluby“ svých přítelkyň – mámy s dětmi, hluboké debaty, lásku a vztahy – a tvrdí, že právě jejich kombinace drží člověka při zemi.
„Jsem typ, co věří v lásku,“ říká v textu, a hned dodává, že má na mysli i lásku k přátelství. Partnerská se vyvíjí, rodičovská bývá pevná, ale přátelství vyžaduje péči – a stojí za ni.
Reportážní link vede po Fisherman’s Trail na jihozápadě Portugalska. Pět dnů se Žanetou a Terezou, oceán po levé ruce, vítr a písek v obličeji, balíček chipsů v batohu. „Poprvé v životě mě bolí klíční kosti z tahání krosny,“ přiznává s humorem.
Podprůměrné kafe se na trase mění v malý svátek a dvoudecka vychlazeného Sagres po dvaceti kilometrech chutná „jako degustační menu v nejlepší restauraci“.
Pointa cesty je prostá: přesun z bodu A do bodu B, pár věcí, brzké usínání a radost z obyčejnosti. „Žádná věc, kterou jsem kdy koupila, mi nepřinesla tolik štěstí jako tohle,“ píše Karpíšková a přiznává, že na to bude myslet při příštím projíždění e-shopů.
V závěru přichází tiché krédo – svoboda duše, volby, myšlení, lásky i výchovy. Nic nepřitahuje víc a nic tolik neděsí jako její omezování.
A ano, zůstává i malý manifest pro každodennost. Girls trip kdykoliv, s dětmi i bez, do města i do lesa. Hranice jasné, energie nakažlivá. „Bejt s holkama je prostě super. Fakt,“ píše autorka a přidává jednoduché přání: víc svobody pro nás všechny. Ať jsme si svoje.
Prosincový Harper’s Bazaar vyšel 13. listopadu.
|



















