„Je to mojí součástí, ještě pořád pláču. Prakticky denně,“ říká Vaculíková, když se slzami vzpomíná na osudnou noc. „Pamatuju si, že jsem šla dřív spát a on mě volal z koupelny, že mu není dobře. To jsem se probudila opravdu rychle. Byla 1 hodina ráno a já hned věděla, že to je blbý, protože jsem ho znala a věděla jsem, že je velký hrdina, když mu není dobře. A tady jsem viděla, že ho ovládá nějaká veliká bolest a že se mu zatemňuje před očima,“ popsala Vaculíková.
„Z nemocnice mě pak poslali domů, že je to vážný stav, ale nemá smysl, abych tam byla a už mě za ním nepustili. Potom mi už volali, že to nevyšlo,“ vzpomíná.
Zažila jsem výčitky, že pláču málo i že pláču moc, říká ovdovělá dcera Černocké |
Ukázalo se, že příčinou úmrtí byla prasklá aorta, zřejmě kvůli chronické výduti, o níž producent nevěděl. Výduť, která se postupně zvětšuje, totiž nebolí. Vaculíková pak musela zprávu sdělit jejich čtrnáctileté dceři, což považuje za nejtěžší okamžik svého života. Oporou jí byla kamarádka Lucie, která přijela v noci ještě do nemocnice, pak se starala o zhroucenou Vaculíkovou a pomáhala jí i s dcerou.
Pomoc přátel byla dle jejích slov ohromná. Vaculíková se ale obrátila i na odborníky a taky se našla v běhání. „Zavolala jsem do poradny Vigvam, která se stará o pozůstalé. Strašně taky pomáhá fyzická aktivita. Potřebuješ se ze světa těch myšlenek a emocí dostat zpátky do svého těla, které máš úplně odumřelé, nemůžeš si ani zavázat tkaničky. Nejdřív mi pomohla Stromovka a procházky, a když jsem se dostala do fáze, že můžu zkusit běhat, tak to pro mě byl zlom a v tom běhu jsem našla ohromnou svobodu a podporu,“ říká Vaculíková.
Dlouho se nemohla vrátit ke svým písním, které jsou převážně o zesnulém manželovi. Ale začíná být schopná je opět zpívat. Pomohla jí také nová láska. „Kamarádka mi řekla: ‚Vyber si pro sebe to lepší.‘ To mi pomohlo. Když vidím, že si mohu pro sebe vybrat žal a třeba alkohol, nebo si jít zaběhat a dát prostor emocím a klidně třeba i citům, třeba se zamilovat, tak vím, že to je to, co moje srdce potřebuje. Žal a uzavření se do sebe je strašně sebedestruktivní. Já bych umřela jak ten pes, když mu umře pán a jde za ním. Ale já potřebuji žít, protože tu mám důležitý úkol, a to je moje dcera,“ říká Vaculíková.
„První rok vdovy uzavírám ve velké naději, protože mám nového přítele, který mi zachránil život, a jsem vděčná, že moje rodina ožívá, začínají pro nás nové hezké věci a snad přijde už nějaké hlubší smíření,“ dodává zpěvačka.
