Působíte spíš jako městský typ, proč jste se rozhodla odstěhovat 30 kilometrů za Prahu?
Taky bych asi radši měla vilu na Hanspaulce nebo na Ořechovce. Ale už tam nejspíš žádná volná není, a i kdyby byla, tak bych na ni neměla. Hledali jsme tedy s manželem něco v dosahu Prahy.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Jak to bylo s exekucí kvůli nezaplacenému zdravotnímu pojištění? Proč její dcera vyrůstala hlavně se svým otcem? Více v týdeníku Téma. |
Byl pro vás zpočátku problém se s venkovem sžít?
Jsme tu nějakých patnáct šestnáct let a myslím, že teď už můžu říct, že tu žiju. Ale první roky jsem tady spíš jen bydlela. V Zákolanech máme úžasnou starostku, ohromně to tady žije a já jsem dokonce prezidentkou místního fotbalového manšaftu. Mně trvá vždycky déle, než se s někým sblížím, nejsem typ člověka, co se s někým seznámí a hned si s ním tyká. Například jsem nedávno v Ordinaci šokovala maskérku, které jsem nabídla tykání po pěti letech spolupráce. Já prostě nejsem tykací, navíc s některými lidmi je vyloženě krásné si vykat. Taky se ale pořád objevuje spousta mužů, kteří jsou schopni nabízet mi tykání jako první.
Šestým rokem hrajete v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Jak jste na nabídku role Babety Trefné zprvu pohlížela?
Babeta nebyla první nabídka z Ordinace. Před devíti lety mi nabídli epizodní roli prostitutky. Tu jsem rázně odmítla a přemýšlela jsem, proč mě lidi takhle berou, proč si myslí, že jsem taková rázná a od rány, ženská, která má všechno na háku. Lidi vás prostě soudí podle toho, jak vypadáte, samozřejmě taky podle rolí, které jsem hrála. A já bych si přitom tak ráda zahrála Julii. Na tu sice nedošlo, ale na pár romantických rolí v divadle ano, třeba Laura ve Skleněném zvěřinci nebo Constanze v Amadeovi. Ale ve filmu nebo v televizi ne. A pak přišla Lenka Hornová, které budu do konce života strašně vděčná, protože mi řekla, že by chtěla, aby Babeta byla – teď to říkám s velkou rezervou – něco, jako byla Iva Janžurová v Nemocnici na kraji města.
Troufám si říct, že právě tak Babetu spousta diváků vnímá...
Chtěla jsem, aby měla taky svoje problémy, aby to nebyla jen ta prvoplánová sranda. Řekla jsem, že bude trošku trhlá, ale pečlivá, občas překotná. A Lenka mi tohle všechno umožnila. Dokonce mi dovolili upravovat si texty. Co víc si můžu přát?
To mě překvapuje, že vám dali takovou svobodu...
Beru to za obrovský dar a jsem za to strašně vděčná. Ono to v takovém seriálu není jednoduché, krom Ivanky Jirešové a Petra Rychlého, kteří jsou tam od začátku, postavy přicházejí a odcházejí. Pořád se dělají divácké průzkumy, jak na kterou postavu lidé reagují. A není to o tom, jestli je ta postava kladná nebo záporná. Diváci milují Martina Zounara, milují Heluš, ale já jsem chtěla, aby to pořád zůstalo v intencích, kdy je to uvěřitelné, a jsem vděčná, že Babetu mají zatím lidi rádi.
