„Musím tam dát novou tužkovou baterku,“ hlásila Munzarová, když se zraky přítomných v botanické zahradě upíraly k její kabelce, která měla mimo jiné ukazovat přesný čas. Na reakce je už zvyklá, nerozhodí ji.
Do Botanické zahrady v Praze se vydala s prvními předjarními paprsky coby patronka nově otevřené výstavy orchidejí ve skleníku Fata Morgana. „Pro mě je jaro rozkvetlá magnólie v atriu našeho domu, kterou před léty s láskou zasadila moje maminka. Když se obsype květy starorůžové barvy, vím, že je svět v pořádku,“ prohlásila na zahájení.
Sama žádnou velkou pěstitelkou, ať už květin nebo užitých plodin, není. Na rozdíl od jejího manžela. „Martin je milovník vizuálně krásných věcí, takže nám z naší zahrádky, která byla spíš taková provozní, udělal krásný kout s hezkým trávníkem. Je teď upravená a možná se toto léto dopracujeme i k nějakým rajčatům, která nezůstanou jenom v truhlíku, ale vyčlení se jim tam nějaké místo,“ vypráví Munzarová.
Zahradničení se vzhledem ke svému nepravidelnému pracovnímu režimu ani věnovat pořádně nemůže. „Jsem ráda, když stihnu něco zalít, aby nám to tam úplně nepochcípalo. Nicméně jako herečka květiny dostávám, tak se snažím, aby mi vydržely co nejdéle. Okenní parapety mám plné orchidejí. Proto mě zajímalo, co v tom úžasném skleníku Fata Morgana uvidím,“ prozradila.
Bydlí v domě, který postavil svýma rukama její otec, zesnulý herec Luděk Munzar. Pod přístřeškem na zahradě mají s manželem nejen auta, ale i svoje motorky. „Už to sice na ni nehrnu od listopadu do února, ale když je teplo a potřebuji se Prahou někam prosmýkat, tak kvůli parkování ještě na tu pětistovku skončím,“ vychvaluje motorku jako vhodný dopravní prostředek do města.
Dříve se pokoušela o pilotní průkaz, nakonec ho ale nedodělala. „Spadla jsem z koně, když jsem byla na návštěvě u sestry v Netolicích, a to mě na nějakou dobu zastavilo. Ale možná je to dobře. Když mám absťák, jdu si občas zalítat s kamarády a oni mi to na chvilinku ve vzduchu půjčí,“ říká.
Nově dostala jako dárek od manžela hodinový voucher na trenažér Boeingu 737. „Už jsem v tom simulátoru jednou seděla. Bylo to v rámci natáčení pořadu pro Českou televizi Mezi nebem a zemí, který jsem jako mladá moderovala. Dokonce se mi podařilo ‚vzlétnout‘ nad Ruzyň. A teď se na to těším znovu. Martin mi tímhle dárkem udělal obrovskou radost,“ říká.
K autům a letadlům zdědila vztah po svém otci, který se kromě herectví věnoval ve volném čase pilotování a automobilovému závodění. Barbora šla ale ještě dál. Udělala si „papíry“ na říční plavidlo. „Potřebovala jsem je, abych mohla v Holandsku na kanálech řídit hausbót. Co může dcera závodníka dělat jiného, jde to se mnou nějak přirozeně,“ komentuje svoje záliby.
Její dcera, kterou má s prvním manželem, kolegou Jiřím Dvořákem, se ale nepomamila. „Anička je v tomto ohledu více ženou než já, nemá tyhle klučičí záliby. Zatím si neudělala ani řidičský průkaz a nechává se vozit. Ale jednou se k němu určitě také propracuje,“ prozradila herečka.
S dcerou má úžasný vztah, kterého dosáhla tím, že u ní praktikovala stejnou výchovu, jakou sama zažila. „Já měla ke svým rodičům absolutní důvěru, vyrůstala jsem s vědomím, že ať udělám jakoukoliv chybu nebo průšvih, vždy tady rodiče pro mě jsou a pomůžou mi. A to samé jsem automaticky předávala Aničce. Dnes se mi to vrací. Kolikrát jenom zavřu pusu a poslouchám, když se mi svěřuje s tématy, která bych jako matka ani nečekala. Je to nádherné,“ pochvaluje si.
Dcera, která začala před časem hrát, za ní chodí i jako za zkušenou herečkou. „Když si s něčím neví rady, třeba s nějakým monologem, požádá mě, jestli bych na to s ní nemrkla. Nevnucuji se, ale cítím její důvěru,“ vysvětluje Barbora Munzarová.
„Vím, že herectví je velmi krutá profese. Je na vás vidět, nemáte soukromí… A Anička je už třetí generace, která se mu v naší rodině věnuje, tak se setkává s různými názory. Teď třeba byla obsazena do jednoho filmu a jak ten casting postupuje, tak nabídli roli i jejímu tatínkovi Jiřímu Dvořákovi. A první, co mi říkala, že se zase bude muset popasovat s komentáři, že má protekci. Radila jsem jí, ať to pustí z hlavy, protože kdo si tohle bude chtít myslet, tak si to bude myslet pořád a jenom by se trápila. Ona přece dobře ví, jak k té roli přišla,“ vypráví Munzarová, která má dvě sestry.
„Terezku měla maminka s předchozím partnerem a můj tatínek ji adoptoval, takže ji považuji za vlastní. A Johanku taky, i když žila v západním Německu a nemohli jsme se s ní vídat, protože za minulého režimu nás tam nepustili,“ vypráví. Johana, kterou si „přivedl“ do manželství s Janou Hlaváčovou její otec, se dnes příležitostně věnuje i herectví a žije v Česku. „Jsme spolu všechny úzkém kontaktu a máme moc hezké vztahy,“ říká Munzarová.
Před časem prožila vyhoření, když se snažila až do posledních dní pečovat o svoji matku Janu Hlaváčovou. „Moje maminka mi říkávala, že nikoho nechce obtěžovat, ať ji dáme do nějakého zařízení, takže Aničce budu nejspíš říkat totéž. Ale ono se to zvládnout dá, akorát je důležité dovolit sama sobě občas se zastavit a nenechat se tím vyčerpat natolik, aby člověk úplně vyhořel. Protože, kdo se pak postará o nás – pečující?,“ říká na základě vlastních zkušeností.
„Proto jsem před pěti lety dala dohromady projekt Zastav se na chvíli s Bárou Munzarovou. Pořádáme víkendové relaxačně - meditační pobyty, ale i jednodenní semináře. Jsou určeny všem, kteří cítí, že by něco ve svém životě chtěli třeba poupravit, změnit. A je báječné, když se k nám lidé vrací a my vidíme, že se posunuli dál, že našli úlevu a ozdravení,“ říká herečka.
Pobyt si hradí zájemci sami a mohou se ho zúčastnit dospělí bez rozdílu věku a pohlaví. „Je to prostor nejen pro lidi pečující o nemocné rodiče nebo děti, ale pro všechny, kdo jsou unavení,“ ujasňuje.
V divadle Viola ji čeká večer sonetů s profesorem Martinem Hilským, překladatelem Shakespeara a nastudování melodramu Medea skladatele Jiřího Antonína Bendy s Jihočeskou filharmonií za zády. „V minulosti Medeu dělaly paní Dana Medřická i moje maminka, tak jsem po těchto dámách – skvostných herečkách přebrala štafetu,“ říká Munzarová s tím, že se zároveň těší na dovolenou – road trip po Sicílii.





















