U vás to byla jedna svatba za druhou... Jak se to vlastně vše seběhlo a proč jste si vybrala svatební šaty přes internet?
Říkám si, v mém věku, když už, tak už. Za svůj život, ať už jako modelka, herečka nebo moderátorka, jsem vynesla opravdu velkou spoustu šatů. Mám tu čest být kamarádkou několika skvělých návrhářů a nechtěla jsem se nikoho z nich dotknout, že bych si zvolila šaty jen jednoho z nich. A protože jsem holka spořivá, našla jsem si je na internetu. Naštěstí to dobře dopadlo, nepřišel žádný příšerný hacafrak, ale přišly opravdu hezké šatičky. Mám střední návrhářskou školu, takže jsem si šaty do Las Vegas v podstatě doladila sama. Všívala jsem peří na šaty i Davidovi do bílého fraku. Se svatebními mi pomáhala kamarádka Šárka – aspoň jsem se nebála, že ty šaty zničím. A myslím, že jsme to „potunily“ docela dobře –
Barbora Mottlová a David Pleva ve svatební den 3. srpna 2024 na snímku Zdeňky Sojkové
Někdo nemá jednu svatbu za celý život, vy jste stihla tři za jedno léto.
Chtěla jsem hodně punk svatbu, což se samozřejmě nabízelo právě ve Vegas. Aby to nebylo málo složité, tak když se člověk bere v zahraničí, papírování potom velmi dlouho trvá. Je to náročné psychicky i finančně. A protože se snažím nežít složitě, tak jsme se s Davídkem rozhodli, že se vezmeme na úřadě a tam to podepíšeme. Ve Vegas to bylo úžasné. Byl to neskutečný punk, ale přesto jsme byli dojatí. Bylo to fakt nádherné, ale i dost náročné. Bohužel rodina s námi nemohla letět. Věděli jsme, že to nemůžeme udělat maminkám a babičkám, tak jsme si řekli, že zkrátka uděláme další svatbu. Vše šlo ruku v ruce s tím, že jsme v červnu koupili krásnou vilku s nádhernou zahradou, a tak se to i nabízelo v rámci šetření. Člověk dá radši peníze do baráku, než aby vylítly do vzduchu za svatbu. Svatbu jsme udělali u nás zahradě a takto vznikly tři svatby.
Byl na svatbě i váš pes Chico? Měl nějaký speciální obleček nebo aspoň motýlka?
Chico dostal na české svatbě takový zlatý šáteček. Je ale rád svobodný, takže na obřad dostal na chvíli kravatku a pak už tam na svém panství vesele běhal.
Po Las Vegas i česká veselka. Mottlová si vzala trenéra mladšího o 11 let |
Který den svatby tedy bude ten, který budete oslavovat jako výročí?
My jsme se dali dohromady prvního srpna před dvěma roky. Letos druhého srpna jsme se vzali na úřadě a hned třetího pak u nás na zahradě. David má tedy výhodu, že má tři dny na to, aby si na naše výročí vzpomněl. Já jsem ale naprosto úžasná manželka v tom, že připomínám dost dopředu, že se nějaké výročí nebo oslava narozenin blíží. Dokonce jsem tak úžasná, že si umím říct o dárek a určit, co přesně chci. Nejsem jako moje maminka, která chce být překvapená – a pak je většinou bohužel zklamaná, protože chlapi jsou prostě chlapi. Já hezky dopředu všechno řeknu a vymyslím. Myslím si, že Davídek má ve mně v tomto velkou oporu a může tím pádem čekat pochvalu, protože já budu z dárků samozřejmě nadšená.
Jaká byla svatební cesta? Kolik jich vlastně bylo?
Vtipné je, že svatební cestu jsme měli už před první svatbou. Za ty dva roky jsme už otestovaní Davídkovými dietami, závody a mými „crazy“ nápady. Myslím, že už jsme se dost prubli. Jediné, co jsem chtěla, bylo mít na svatbě fotografa Petra Kozlíka, protože je skvělý a je to super kluk do party. Navíc jsme ve Vegas nafotili i další můj charitativní kalendář, který se bude křtít na podzim. Oslovila jsem ho a byl nadšený – ale museli jsme se přesně vejít do termínů. Proto jsme nejdříve s Davidem letěli do San Francisca, tam jsme si půjčili auto, objeli Kalifornii a skončili v Las Vegas, kde jsme se vzali.
Jaké byly reakce na sociálních sítích na vaši svatbu?
Krásné! Musím říct, že mě to doteď dojímá. Psali nám, jak jsme hezký pár a ať nám to hlavně vydrží. Je krásné, vidět tu obrovskou podporu. Nejsem si ani vědoma toho, že by mi přišel nějaký „hejt“. Já tohohle vlka neživím, nedávám tomu vůbec žádnou pozornost, ale opravdu si vůbec nevybavuji, že by přišlo něco nehezkého.
Byl to velký skok, přestěhovat se z Prahy do Teplic?
Koupila jsem si domeček na kraji Prahy. Po roce praskla trubka, byla jsem vytopená a musela jsem se stěhovat. Mohla jsem jít k mamince, ke kamarádce, nebo samozřejmě k Davidovi. Volba byla jasná a v Teplicích se mi moc líbí. Je to malé krásné lázeňské město, kde má člověk velké možnosti, možná větší než v Praze. Člověk všude zaparkuje, nestojíte v kolonách, je tam všechno, co potřebujete. Do Prahy si mohu kdykoli na otočku zajet a pokud večer nehraju, tak tam moc ráda jezdím autobusem. Tu hodinu má pak člověk pro sebe, využiju to na maily, sociální sítě, čtení, odpočinek, nebo se jen tak dívám z okna.
Jaké máte pracovní a osobní plány?
Budu chystat další nový singl, na začátku léta jsem vydala letní hit Pěna ve vaně, teď se chystám na další, a bude chtít docela velkou produkci. To mě hodně baví a těší a na to se právě teď vrhám. A také mě čeká vše okolo zabydlování. Vila je prvorepubliková a krásná, ale zařízení není úplně podle našeho vkusu, takže i tady se budu docela realizovat. Vše se bude upravovat, bude to běh na dlouhou trať.
Věk je jen číslo. Vztah s mladším mužem mě udržuje, říká Barbora Mottlová |
A nějaké další rodinné plány?
Miminku bychom se určitě nebránili, ale necháváme tomu volný průběh.
Co nejraději nosíte jako každodenní módu?
Poslední dobou mám ráda rozevláté velké šaty nebo nosím hodně široké, volné, vzdušné kalhoty s nějakým topem. Určitě bez podpatků.
To zní jak příprava na mateřství.
Teď se mi podařilo trošku zhubnout... Spíš mám ráda tu svobodu a vzdušnost.
Jaký máte vztah k brněnským módním veletrhům?
Přijela jsem na Styl a Kabo poprvé. Doufám, že příští rok se budu moct angažovat trošičku víc, protože teď mi to čas úplně nedovolil, tak jsem přijela alespoň takhle na jukačku. Kabo jsou boty a ty já miluju, takže myslím si, že je to úplně skvěle propojené se Stylem i s městem.
Takže v únoru se tu projdete na mole jako modelka?
To nevím, asi to nezáleží úplně na mně, ale na pořadatelích. Já do Brna jezdím velmi ráda, protože je to krásné kulturní město plné stylových lidí a kaváren. Zavítala jsem do centra a opravdu mě těší, jak je to tady čisté a hezké.
Barbora Mottlová za kasou v době covidu (7. dubna 2020)
Baví vás herectví?
Už odmalička jsem chtěla být herečka, strašně jsem po tom toužila. Naši byli ale hodně nohama na zemi a říkali mi, že v žádném případě. Chtěli, ať si udělám minimálně maturitu. Bohužel jsem se hodně dobře učila na základce, takže měli pocit, že by ze mě měla být doktorka nebo právnička. Je fakt, že na základní škole mi to šlo samo, ale na střední, kdy jsem šla na lyceum, už to drhlo. A měla jsem přece jen trochu jiné ambice, než strávit tato krásná léta u učebnic. Byla jsem trošičku rebel. Maminka nakonec byla ráda, že jsem si udělala maturitu a pak už mi dala volnou ruku.
Takže jste pak rovnýma nohama skočila na DAMU?
Dostala jsem se na herectví, udělala jsem talentové zkoušky. Udělala jsem přijímačky i na Karlovu univerzitu, na estetiku. Ale volba byla jasná, zkusila jsem zkrátka tu herečku. Už na začátku třetího ročníku jsem dostala angažmá v Šaldově divadle. Byla jsem jediná z ročníku a byla to pro mě obrovská věc. Strávila jsem v tom angažmá nakonec sedm let. Vlastně mě dost mrzí, že v současné době moc herečka nejsem. Natočila jsem nějaké filmy, ale už přes rok žádný, nebo jsem měla jen malinkou roličku. Teď se snažím ta večerní představení trošičku pokrátit. Jsem vdaná paní a třeba přijde v brzké budoucnosti rodina, tak bych ráda spíš nějaké denní projekty. Ale natáčení bych se určitě nebránila.
Dostala jste někdy od někoho nějakou pořádnou lekci?
To si vůbec nepamatuji, že by mě někdo stavěl do latě. Odmalička jsem poslouchala svoje srdce, věděla jsem, co chci dělat. Musela jsem si to u našich dost prosazovat. Myslím, že když něco člověk opravdu dělá srdcem, protože to prostě dělat chce a nejsou v tom žádné povrchnější záměry, tak je to správně. Asi není třeba stavět nikoho do latě. Já jsem navíc vždycky byla taková hodná a vděčná.
Za covidu jste pracovala v obchodě za kasou, jaké to bylo?
Když jsem za covidu nastoupila do samoobsluhy, tak jsem byla hrozně vděčná za to, že mám práci. Byla jsem tam čtyři měsíce. Nebyl v tom žádný záměr, žádné PR. Nikomu jsem nedávala vědět, ale po čase mě tam poznali podle hlasu. Měli jsme roušky, byla jsem nenalíčená, vlasy v culíku. Hodně jsem se bavila se seniory. V té době jsem se stáhla ze sociálních sítí, kde jsem byla dřív hodně aktivní. Za pokladnou nesmíte mít mobil, nemohla jsem nic sdílet. S kůží na trh jsem šla asi až po dvou měsících. Musím říct, že bych tam klidně šla i dneska, ale je to velká řehole.
Bavila vás ta práce?
Bavila, dokonce mi tam jeden senior, pan František, občas přinesl třeba kytičku nebo upekl koláč, to bylo úžasné.
Koho na sociálních sítích sledujete vy?
Já moc ráda sleduju Evu Decastelo. Myslím, že jako influencerka je strašně vtipná. Navíc je to moc hodný člověk, mám ji moc ráda. Ona zase musí sledovat mě, máme ten obsah dost podobný. Trávíme spolu dost času.
Prozraďte nám více o vašem muži, trenérovi a sportovci Davidu Plevovi...
Kromě toho, že si mě vzal – a to je úspěch nad úspěch – tak se teď Davídek chystá na kulturistické závody. Myslím si, že jeho dosavadní největší úspěch je to, že ještě žije, protože nemá cukr, nemá dostatek kalorií... A takový chlap je pak na zabití. Má unavené celé tělo. Já mu v tom všem ohromně fandím a fandím i sobě, abych měla pevné nervy a zvládla to s ním, protože on se fakt snaží. Vím sama, jaké to je, když mám hlad a nemám dostatek cukru. To dokáže s psychikou dělat velké věci.
