„Je to logické, já jsem diskžokej a ona rockerka, ale je skvělé, jak se v devadesáti procentech shodneme v tom, co jsme měli rádi jako děti, teenageři a co se nám líbí dnes. Je to hodně podobné, ale ne stejné,“ říká Hrdinka a obdivuje na Báře, že všechno, co v pořadu každou sobotu dopoledne sděluje, říká spatra. „Kromě pár bodů a seznamu písniček nemá nic předem připravené. Je skvělá moderátorka, má výborné nápady a tímhle svým pořadem zaujala úplně jiné lidi, než kteří ji do té doby poslouchali,“ říká Hrdinka.
Před Bárou Basikovou měl na Dvojce podobný pořad Karel Gott, Helena Vondráčková a Michal Horáček. „Důležité bylo dát tomu nějaký koncept. Horáček to dělal chronologicky vracel se k písničkám, které ho provázely od dětství až po dospívání, tak jsem nemohla dělat to samé. A nechci tam ani pouštět svoje vlastní věci, to by bylo samožerství. Tak jsem si vymyslela, že každý díl bude mít určité téma. Například moje nejoblíbenější hudba v českém animovaném filmu nebo moje oblíbené zpěvačky, které už nežijí. K těm patří Eva Olmerová a Zuzana Navarová, například,“ popisuje koncepci pořadu Basiková.
Matka mě nechtěla. Neuměla obejmout ani pohladit, vzpomíná Bára Basiková |
Rozkročena je nevídaným způsobem. Nedávno křtila kalendář animo terapeutického spolku Prostě srdcem, jehož je patronkou. „Než jsem se úplnou náhodou seznámila s jeho zakladatelkou Erikou Hledíkovou, ani jsem nevěděla, že něco takového jako canisterapie vůbec existuje. A pak jsem se byla podívat, jak tahle léčba vypadá a žasla jsem,“ vypráví.
„Ti pejsci jsou speciálně vycvičení, takže se napojí na nemocnou osobu a svých chováním dokážou například uvolnit jejich napětí ve svalech a napomoci lepší motorice. Byla jsem z toho v šoku a zároveň dojatá, k jaké symbióze během této terapie mezi nemocným a zvířátkem dochází,“ říká.
V prosinci zároveň otevírala na výstavišti v Praze Letňanech velkolepou výstavu Tutanchamon. „Egypt mě vždycky strašně lákal a zajímal už od dětství. Ale když jsem ho někdy v roce 1997 poprvé navštívila, byla jsem strašně zklamaná. Ta země není, co bývala. Je tam špína, chudoba, negramotnost… Nechápu, kam se ta původně vyspělá civilizace poděla. Já se naivně domnívala, že se jedu podívat do Egypta, jak ho znám z encyklopedií a filmů,“ vzpomíná zpěvačka.
Kdyby mohla nějakým zázračným způsobem cestovat v čase, ráda by žila v Egyptě v období vlády faraonů. „Ale chtěla bych patřit k nějaké vyšší vrstvě,“ říká.
V minulosti vyzkoušela regresi, snažila se nahlédnout do svých minulých životů. „Moc dobře to nedopadlo, protože tuto terapii by měl člověk podstupovat, když je zdravý a psychicky vyrovnaný. Neměl by prožívat nějaký stres nebo třeba splín z rozchodu. A já v takové kondici tenkrát nebyla, proto to bylo složité a ty výjevy, které mi šly před očima, byly mlhavé. Nakonec jsem z toho měla velmi nepříjemný pocit. Přesto bych to ráda podstoupila znovu, protože by mě velmi zajímalo, jestli to vůbec funguje,“ popisuje svůj zážitek.
V novém roce ji čeká několik koncertních šňůr. Jako trio Kleopatry vystoupí se svými kamarádkami Monikou Absolonovou a Ilonou Csákovou, s nimiž se alternovala v titulní roli známého muzikálu v Divadle Broadway. „S Ilonou jsme se znaly ještě z kapely Laura a její tygři, ale Moniku jsem potkala až na Kleopatře a během chvilky bylo jasné, že jsme stejná krevní skupina. Je normální, obyčejná, bez manýr, neafektovaná. V naší branži je totiž několik zpěváků a zpěvaček, kteří když se s vámi baví, tak jsou pořád v nějaké roli. Monika je naopak bezprostřední a vždycky jsme se spolu strašně nasmály. Prožily jsme i podobné životní příběhy, takže jsme si opravdu hodně blízké,“ říká Basiková.
Od myšlenek na sebevraždu mě zachránily děti, říká Bára Basiková |
S Ilonou Csákovou to má podobně, ale tolik se navzájem neužijí. „Musíme vždycky s Monikou čekat, až přijede z Brna, kde bydlí s manželem a dětmi. A pak si děláme v Praze večírek. Máme svoje tajná místa, vinárničky. Je to bezvadné, protože se spolu můžeme bavit o všem. Všechny máme syny, navíc podobného věku,“ popisuje.
Zároveň se Basiková připravuje na vzpomínkový koncert Petra Muka, který by se v únoru dožil šedesáti let. „Pořád se mi po něm stýská a když ho zaslechnu v rádiu, mám v očích slzy. Zasáhne mě to, protože jeho hlas byl ojedinělý a vroucí. Byla v něm bolest, naděje i všichni jeho démoni. Pořád jsem se nesmířila s tím, že už tu není. A strašně mě mrzí, že odešel tak mladý, v pouhých pětačtyřiceti letech a úplně zbytečně,“ říká na adresu zpěváka, který se udusil zvratky.
Stejně jako kdysi Muk i ona trpí depresemi. Má ale jinou diagnózu, než míval zpěvák, takže si nemohli být vzájemně nápomocní. „On měl maniodepresivní psychózu, u které se střídají propady nálady s euforií a to já vůbec neznám. Bylo mi jasné, že mu musí pomoct odborník. Já mám endogenní depresi, a to jsou stavy, kde nemusí být žádný spouštěč. Nasbírala jsem to někdy v prenatálním období nebo v dětství a protože se s tím nepracovalo, tak to vyústilo v tohle,“ říká Basiková.
Petr Muk
Na rozdíl do své kamarádky herečky Kláry Pollertové-Trojanové, s níž hodlá také koncertovat, stále bere léky. „Mám doktorku, která se o mě řadu let stará a medikuje mě. Jsem v dobrých rukou. Ale léky jsem zatím nevysadila, na to si netroufám. Paní doktorka mi to ani nikdy nenavrhovala, protože je to riskantní. Takže jsem smířená s tím, že je možná budu brát až do smrti. Ale radši budu polykat prášky, než abych měla ty strašné stavy,“ říká Basiková.
Klára Pollertová-Trojanová naopak mohla tablety na deprese po dlouhých letech léčby vysadit. Mimo jiné jí pomohl zpěv, kterému se vedle hraní začala věnovat. S Bárou Basikovou a Martinem Růžou za doprovodu Zemlinského smyčcového kvarteta připravuje koncertní vystoupení (Ne)obyčejné radosti.
11. prosince 2024 |
