„Šaty jsme zavrhly, přišly nám moc nóbl. Chtěly jsme něco obyčejnějšího, protože i na tom jevišti si budeme krom zpívání povídat o běžných věcech našeho života. Vedle toho, že zpíváme a Klára i hraje, jsme taky ženy, matky, exmanželky, sestry…,“ obhajuje Basiková volbu outfitu.
Třetím zpěvákem, jenž s nimi má vystupovat, je Martin Růža, jehož úkolem, jak sám říká, bude mimo jiné dámy usměrňovat, aby se nezapovídaly moc. A všechny tři bude doprovázet Zemlinské kvarteto.
Repertoár mají různorodý. Pollertová-Trojanová, která se zpěvu věnuje teprve krátce, předvede převážně francouzské šansony a jednu písničku z repertoáru Hany Zagorové. Basiková zazpívá kromě svých songů i jeden od Beatles. S rozšiřováním svého repertoáru nikdy problém neměla. „Dodnes mi chodí nabídky od známých i neznámých autorů. Tohle mě, naštěstí, provází celý život. Lidi mi posílají jak hudbu, tak texty písniček,“ říká.
Radši budu polykat prášky, než zažívat ty stavy, říká Basiková |
„Nevybírám si je podle toho, jestli je to můj styl nebo ne, nehledě na to, že jsem beztak nezařaditelná, protože zpívám všechny možné žánry. Důležité je, aby mě písnička oslovila, líbila se mi melodie a text a dobře se mi zpívala,“ prozrazuje. Tímto způsobem objevila například skupinu Pačess, se kterou vydala desku a koncertuje.
Nějakou dobu se zdálo, že v jejích stopách bude kráčet patnáctiletý syn Theodor, protože řadu let se pod pedagogickým vedením vzdělával ve hře na bicí. Nakonec toho ale nechal.
„Je to škoda, protože má velký talent i skvělé výsledky. Přesto jsem ho nenutila, aby pokračoval. Hudba by měla člověka bavit, jinak to nemá cenu. Ale třeba se k ní ještě vrátí a když ne, nic se nestane. On ani neměl potřebu se veřejně ukazovat, nikdy nevyslovil přání, že by chtěl hrát na nějakém koncertě. Tento druh exhibicionismu v sobě nemá,“ říká Basiková. „A my ho s jeho otcem Petrem, vychováváme velmi volně a demokraticky. Tak, aby si sám našel to „svoje“. Ale osobně si myslím, že je ještě brzy se v tomhle věku definitivně rozhodnout,“ říká.
Nicméně přihlášky na střední školu si podal, byť žádná z nich není umělecká. Teď ho čekají přijímací zkoušky. „Nemůžu říct, že bych z toho byla vynervovaná, vždyť nejde o život. Věřím, že to zvládne. V tomhle je docela rozumný. Ví, že musí trošku přidat. Ale pololetní vysvědčení přinesl pěkné, takže mi udělal radost,“ dodává zpěvačka. „Věnuje se hodně i sportu, dělal parkur, hraje fotbal, jezdí na skatu ale není tak ambiciózní. Theo dělá věci na pohodu, není žádný loktař, což se mi líbí. Všechno, čemu se věnuje, dělá s radostí.“
Jsem horká hlava, spontánní pankáč a pak mě to mrzí, omlouvá se Basiková |
Sama dělala v patnácti přijímačky na konzervatoř a nepřijetí jí doslova podrazilo nohy. „Pamatuji se, jak jsem od talentových zkoušek šla domů s pláčem. Protože už tam měli k mému zpívání nějaké výtky. Tenkrát ještě neexistoval obor pop music a mě zkoušela ze zpěvu operní pěvkyně Marta Boháčová. A ta mimo jiné prohlásila, že blbě vypadám a blbě kroutím pusou,“ vzpomíná zpěvačka. „Pak mi přišel dopis, že nejsem přijatá, tak mi maminka vybrala ekonomku.“
Přitom zpěvu se Basiková věnovala od dětství. V Kühnově dětském sboru i v lidové škole umění. A tam ji všichni chválili a podporovali. „Nepřijetí na konzervatoř pro mě byla velká rána a zklamání. Nikdy jsem neměla velké sebevědomí a tohle mi nepřidalo. Moc jsem to obrečela,“ vzpomíná.
Matka mě nechtěla. Neuměla obejmout ani pohladit, vzpomíná Bára Basiková |
U matky podporu neměla, ta jejímu snažení nefandila, přesto dál zpívala ve sboru v kostele a do toho chodila na střední školu, která ji vůbec nebavila. „Byla jsem múzicky založená, vedle hudby jsem měla ráda divadlo, balet, operu, filmy, knížky, takže ta ekonomka byla opravdu mimo. Taky jsem to flákala a nakonec mě jako jedinou z celé třídy nepustili k maturitě. Protože jsem propadala z účetnictví a ekonomie. Maturovala jsem až na podzim, takže školu jsem nakonec dokončila, ale stejně zvítězila hudba,“ dodává.
Ve svých devatenácti letech pak potkala Martina Němce a její život se konečně odvíjel správným směrem. Začala zpívat s Precedensem. „Dali mi velkou důvěru a tím jsem postupně získala sebevědomí,“ říká Basiková.
