Rozhovor spolu děláme na zámku v Ratměřicích. Vy jste si to zde doslova zamilovala.
Dnes tu budu fotit s Petrem Burdou propagační fotky pro své potřeby i pro propagaci zámku a na plakát mého vánočního koncertu, který bude 26. listopadu v Praze v kostele Šimona a Judy – stejně jako v loňském roce. Dále tu vznikne foto na plakát pro můj koncert, který se uskuteční zde na zámku 14. března 2026. Máme spoustu práce s focením, je tady tolik krásných míst a tolik krásných zákoutí. Budeme mít celý den co dělat.
Jste krásně sluncem políbená. Ještě včera jste byla na dovolené, dnes už zase naplno pracujete. Dovedete vůbec odpočívat?
Právě, že dovedu! A už jsem na to tvrdě najela. Naprosto nekompromisně si vyhrazuji čas pro dovolenou. Vyhrazuji si dva až tři týdny a moje manažerka ví, že mi tam nemá dávat žádnou práci, protože chci někam odjet. Cestování mě odjakživa strašně bavilo a nechci se ho vzdát ani teď. Raději odmítnu práci nebo projekt, abych mohla někam zavítat a poznávat nové země, kultury, tradice a národy. Vím, že když si dostatečně odpočinu, jsem zase v pohodě na novou sezonu. Vím pak, že do toho vždycky v září můžu zase naplno skočit.
Na vaše jméno fanoušci stále hodně slyší. Pořád, jak se říká, „táhnete“. Samozřejmě si toho všímají i česká média a bulvár. Berete ho jako součást hry, nebo z něho máte někdy těžkou hlavu?
Já už ho nevnímám. Já jsem si na to zvykala celý život, že to tak je. Existují média, která si tvoří vlastní produkty, vlastní články, vlastní informace. Tady neexistuje zákon, který by jim to zakazoval. Když se to šikovně napíše, každý si může o každém napsat absolutně co chce. Mě to ale fakt nezajímá. Neřeším to.
Souhlasíte s tím, že devadesátky byla doba, kdy umělec dovedl na maximum nakopnout svoji kariéru, když chtěl?
To nevím. Já jsem začínala v osmdesátých letech, v mých devatenácti. Podmínky byly dost náročné a těžké, protože byla ještě totalita. Devadesátky nám daly svobodu a spoustu nových příležitostí a možností. Ale myslím si, že začínat a budovat kariéru je těžké v každé době. Dnes je to těžší a těžší a za deset let to bude zase ještě horší. Dneska bohužel neplatí to, že když někdo něco umí, tak se prosadí. Často se prosazují umělci, kteří toho moc neumí a nenabízejí hodnoty, hluboké poselství nebo sdělení. Dnes spoustě lidem stačí málo. Ale to je svoboda a demokracie. Ať si každý dělá, co chce a najde si své fanoušky.
Mrzí mě, jak málo spolu dnes lidé mluví. Jen koukají do telefonu, říká Bára Basiková |
Byla jste zvyklá, že se hudba a videoklipy kdysi prodávaly na fyzických nosičích, cédéčkách, kazetách, DVD. Jak vzpomínáte na váš projekt a videoklip Bossa Nova?
Ježíši! Bossa Nova. To bylo na základě toho, že jsme vytvořili s kapelou album Šedesátá. Na tom jsme vzdávali hold šedesátým létům minulého století, jak v české pop music, tak v české kinematografii. Natočili jsme tehdy písničky z kultovních českých filmů a komedií, jako byly Pane, vy jste vdova, nebo Kdyby tisíc klarinetů, viz Starci na chmelu a z nich ikonická píseň Bossa Nova. Tehdy jsme oslovili naše kamarády, bratry Cabany a jejich taneční partičku. Ti pak vymysleli celou koncepci a barevný klip, který byl hodně taneční a odkazoval na šedesátky.
Existuje něco ve vašem repertoáru, co byste raději už nikdy nezpívala?
(smích) To vyloženě ne. Já mohu říct, že všechno, co jsem kde natočila, nazpívala a zpívala, mě bavilo. Něco více, něco méně, ale nikdy bych nenazpívala nic, co bych nechtěla, nesouznila s tím, nebo s čím bych nesouhlasila. To jsem nikdy nedělala a nemusela dělat. Jsou písničky, které už jsou tak ohrané, že mě tolik nebaví. Vždycky mě nejvíce baví ta nová věc, na které se může ještě pracovat a lze ji budovat a stavět.
Na každém koncertu ale musí zaznít hlavně hity.
Pochopitelně, fanoušci chtějí slyšet to nejvíce známé. Ať je to árie z Jesus Christ Superstar nebo píseň Souměrná. Ale když si člověk uvědomí, že to zpívá třeba už po dvou tisící, je to těžké. Snažím se ale zpívat všude naplno. Ať je to v malém divadýlku ve vzdáleném koutě naší republiky, nebo v Lucerně. Vždycky to chci zazpívat dobře a poctivě.
Blbě vypadáš a blbě kroutíš pusou, vyslechla si Basiková. Oplakala to |
Když si to uzavřeme trošku filozoficky, jakou jste dnes ženou? Přišla s věkem i moudrost? A už se méně „mazlíte“ s některými věcmi, s některými lidmi?
Samozřejmě. Nevím, jestli moudrost. Je to nutnost. Je to výchozí proces, který mě naučil, že některé věci je zbytečné dělat. Teď se snažím myslet více na sebe, na svůj čas, své pohodlí, rodinu, zájmy a koníčky. Opravdu jsem se naučila odmítat práci, nepřijímat projekty, odmítat kontakty s lidmi, kteří mi nesedí. Na to je život hrozně krátký a rychle uteče. Nechtěla bych mít pocit, že jsem něco promarnila nebo proflákala.
 Precedens (na snímku Bára Basiková) Zpěvačka Barbara „Bára“ Basiková začínala v 80. letech se skupinou Precedens. V 90. letech pak zpívala se skupinou Basic Beat. Z tohoto období pochází singly Soumrak Bohů nebo předělávky Bossa Nova či Pane, vy jste vdova. Od roku 1994 se věnovala i muzikálům, zpívala například v Jesus Christ Superstar, Rusalce, Kleopatře nebo Johance z Arku. |
