Je sezona plesů, což je pro vás jistě ráj pracovních nabídek. Co je pro vás při výběru šatů na ples nejdůležitější?
Důležité je, abych se v nich dobře cítila. Aby se mi líbily, byly pohodlné a zároveň krásné. Musím říci, že šatů, které jsem za poslední roky vystřídala, bylo už opravdu mnoho. Ráda spolupracuji s českými i slovenskými návrháři, s talentovanými lidmi. Stalo se mi, že i během jedné hodiny, kdy jsem měla šaty na sobě na koncertě, jsem si k nim vytvořila určitý vztah a nechtěla je po zapůjčení vrátit.
Mluvíte také do procesu tvorby šatů?
Podle příležitosti. Mám vždy nějakou myšlenku, představu. Vyslovím ji nahlas a návrhář to už pak dotáhne do konce. Většinou to dopadne skvěle.
Jak dlouho vám trvaly přípravy na letošní Česko-Slovenský ples?
Přípravy trvaly celý den, ale spíše jsem si to užívala. Jsem nadšená z toho, jak se můj výsledný look povedl. Do barvy šatů jsem nakonec měla díky stylingu sladěné i vlasy.
Vzpomenete si na svůj první ples? Byl to ten maturitní?
Celý devátý ročník jsem měla komplikovaný kvůli soutěži SuperStar a už na střední škole jsem poté měla hodně práce. Nikdy jsem plesy neřešila a školu jsem popravdě končila dost na rychlovku. Zažívám to až teď, s mojí sestrou. Plesy jsem vždy absolvovala jen pracovně, nikdy předtím jsem na žádném soukromě nebyla. Mám to ráda. Netančím moc společenské tance, spíše jdu v houfu. Song, který mám ráda, mě vždy zvedne ze židle.
Bylo těžké k účasti na Česko-Slovenském plese přemluvit vašeho současného partnera?
Na plese jsem také vystupovala. Už od začátku to vypadalo, že mě přítel dobrovolně doprovodí. Neměli jsme však nic nacvičeného, tak jsem ráda, že nepřišel nějaký trapas. Doufala jsem, že ho nenapadne vyzvat mě k tanci.
Váš přítel dělá MMA. Nechce třeba, abyste jeho sport vyzkoušela?
Bože, to ne. Já si myslím, že od žen chce tento sport obrovskou odvahu. Ženy, které se mu věnují, velice obdivuji a smekám před nimi. Ale není to nic pro mě, já se bojím bolesti. Když někoho milujete a sledujete ho, jak se pere a zápasí, není to sranda, je to náročné. Myslím si, že mým úkolem je přítele pořádně podpořit a nechat ho se soustředit na přípravu před zápasem. Nechci, aby v té kleci dopadl špatně. Vzájemně ctíme to, co dělá ten druhý, a to nás krásně spojuje.
Na Instagramu jsem viděla, že jste spolu doma trochu zápasili.
To byla sranda. Já chtěla vykopnout nohu nahoru a přišlo mi vtipné, že mi to nejde. Ale nečekala jsem, že spadnu. Přítel mi neřekl, ať si sundám ponožky, že mi to třeba může uklouznout. Pak jsem četla komentáře lidí, že je to vtipné. Fakt jsme se smáli ještě dlouhou dobu. Občas je potřeba trochu vypustit, sranda musí být.
19. února 2019 |
