Jak byste zhodnotila svoje účinkování v Bachelorovi?
Já si myslím, že moje účinkování v Bachelorovi bylo na plný koule takzvaně. Vzala jsem to zodpovědně a nesmírně jsem si tuhle jízdu užila. Bylo to jako na horské dráze. Nahoru, dolů. Neměnila bych nic na tom, co jsem tam prožívala, dělala, říkala a tak. Ona síla střihu umí zařídit spoustu věcí, to znamená, že může některé věci vykreslit tak, jak v reálu úplně v ten moment nebyly, ale jak říkám, já bych nic neměnila.
Když si promítnete ten finálový večer, co se vám v hlavě bude odehrávat?
Budu smutná, protože to končí. Já jsem to celé zpětně pochopila tak, že to pro mě bylo jako tvořit nějaký projekt, film nebo seriál. Úplně jsem to vzala jako rodinu, se kterou něco buduju strašně dlouhou dobu a končí to, takže jsem smutná.
Věříte stále na lásku?
Věřím, věřím. Dalo mi to hodně a jsem člověk, který byl hodně citově uzavřený a tohle mě naučilo, že není potřeba se bát nebo stydět za to, že máš nějaké hlubší city a je potřeba je dávat najevo. Třeba někdy jemnějším způsobem nebo ne tak hrr.
Jaké pocity teď momentálně máte vůči Honzovi?
Teď momentálně tam žádné hluboké city nemám. Už je to přece jenom nějaká doba. Nevybral si mě, takže to chvilku trvalo, než jsem to zpracovala, ale už to mám vyřešené. Ale samozřejmě mám Honzu nějakým způsobem ráda, něco jsem s ním prožila, něco jsme tvořili a přeji mu jenom to nejlepší, ať je šťastný, ať mu ta účast v show něco dá, ať zažívá v životě jenom ty hezké okamžiky.
Jak byste teď využila tu pozornost, všechny oči namířené na vás a sledující na sítích?
Určitě bych chtěla těm lidem ukázat i jinou Mary. Nebo ne jinou, ale tu pravou Mary, která vlastně v té show trošku zanikla v rámci okolností, které tam byly. Určitě chci divákům ukázat samu sebe ještě v jiném světle a zaměřit se na svoji hereckou kariéru, kterou jsem měla už předtím a vlastně chci v tom teď pokračovat.
Se Sabinou jsme spolu a konečně se nemusíme skrývat, říká Solfronk z Bacheloru![]() |
Využít toho publika k tomu, abych na sociálních sítích ukazovala přirozenější věci, protože tím, jak mám tu psychologii a pracuju s dětmi a zaměřuju se i na to, jak se kdo cítí nebo jaký má co na koho vliv, tak chci využít toho, že mnohdy sociální sítě ukazují věci trošku lepší, než v realitě jsou a já bych chtěla být ten člověk, který ukazuje realitu a ukazuje i ty reálné věci v životě, že ne všechno je tak hezké, ne všechno je tak dobré, že jsou i smutné emoce.
Jak jsem kontroverzní nebo jiná, zrzavá, pihatá, hodně lidí mě za to soudí, protože jsem jiná a já jsem se vždycky držela zpátky, jak v nějakém vlastním vězení, protože jsem měla posuzování z jiných stran a to mi bránilo se odkrývat a být sama sebou naplno a tohle chci hodně podpořit.
Co chcete tedy sledujícím sdělit?
Že by se člověk neměl bát odkrývat samu sebe a věřit si. Že i když jsi jiná, že to není nějaký handicap, ale jsi prostě jiná a je potřeba z toho vytěžit a mít se ráda za to, jaká jsi a nevnímat okolí, že to třeba bere negativně. Věřím, že nejsem jediná a chci prostě ty lidi pobídnout k tomu, aby se nebáli a nestyděli za to, že mají třeba jiný vkus nebo mají rádi něco jiného, co třeba většina lidí nemá ráda. Prostě jim chci dát tu podporu a ukázat, že to jde, i když vás takhle veřejnost válcuje, jako třeba válcuje mě, že se od toho nenechám odradit a budu sama sebou a prostě půjdu dál.
Ukázat sebe jako surový produkt?
Ukázat prostě to, že nepůjdu s davem, ale půjdu hezkým způsobem proti tomu davu a budu stát sama za sebou a budu tady prostě pro sebe, i když se to třeba nikomu nebude líbit. Každému se člověk nezavděčí. Důležitý je vědět, kdo jsi, co jsi, co od života chceš. A jestli to je taková cesta výraznější a někomu to může vadit, tak prostě je to moje cesta. Já jsem se narodila takhle a je mým osudem touhle cestou v životě jít.