I když se herečka nedávno provdala za svého italského přítele Giuseppa, ponechala si příjmení, které nosila za svobodna. „Mohla bych být Anna Polívková Mele. Kdybych působila v rozhlase, určitě by to znělo zajímavě,“ rozjímá.
Nadsázka je jí coby komičce, kterou se cítí být především, vlastní. Na nejvyšším stupni v tomto oboru pro ni ale stojí klaun. „A pak je tu ještě šašek, což není totéž co klaun. Šašek se vysmívá ostatním, kdežto klaun si užívá výsměchu, kterého se mu dostává,“ říká.
Nejprve studovala konzervatoř, ale dlouho si nebyla jistá, kterou cestou se vydá. „Učit se texty a odříkávat je tak, jak se to dělává, nebylo nic pro mě. Na druhou stranu určitě jsem si tam osvojila spoustu dovedností. Moc ráda vzpomínám na úžasnou paní profesorku Zdeničku Kratochvílovou, která nedávno zemřela,“ říká herečka.
Herečka Anna Polívková se na pláži provdala za italského přítele |
„A pak jsem šla na HAMU, kde byl pan Ctibor Turba, kterého jsem měla taky moc ráda. Jenomže se nepohodli s panem Hybnerem, Ctibor ze školy odešel a já zase nevěděla, jestli se mám tomuto oboru vůbec věnovat. A protože jsem si chtěla zkusit, jestli uspěji ve společnosti, kde budu anonymní, šla jsem studovat na dva roky do Francie, což se ukázalo jako velmi zásadní. Myslím, že bez této školy bych nikdy nedělala vlastní věci,“ říká Polívková.
Tátu považuje především za „životního“ učitele. Profesně ji inspiroval, ale vědomě zkušenosti nepředával. Byť jednu dobu na HAMU působil. „Přesvědčili ho, aby zkusil učit. A vypadalo to tak, že objednal limuzínu, nechal ji přistavit před divadlo a pak se studenty trénoval, jak do ní nastupovat a vystupovat,“ prozrazuje Polívková. Pochopil, že být pedagogem není jeho parketa. Přesto ovlivnil spousty svých následovníků.
Anna k nim patří taky. Ale mít slavného otce má svoje úskalí. Natálie Kocábová o tom napsala hru Slávy dcery, ve které hrají krom jiných Vanda Hybnerová s Annou Polívkovou. Nyní se potkávají znovu, a to na scéně Laterny magiky, kde s Radimem Vizvárym a Trygwe Wakenshawem vytvořili nonverbální představení Pluto. „S Vandou se na jevišti existuje krásně. Jenom nechápu, jak může stíhat tolik věcí,“ říká obdivně Polívková. Že by se vnímaly jako konkurentky, popírá. „Já to mám asi hozené trochu jinak. Bojuji hlavně sama se sebou. Mojí největší konkurencí je moje vlastní lenost,“ dodává.
Že řevnivost mezi mimy, klauny a komiky není moc běžná, potvrzuje i Radim Vizváry, šéf Laterny magiky. „Nemáme si co závidět, protože se navzájem ctíme, respektujeme a obdivujeme za to, co jsme dokázali. A taky víme, že fungovat v tom našem oboru není jednoduché,“ vysvětluje. Ale přiznává, že silné osobnosti na jednom jevišti si mohou občas vjet do vlasů. A to nastalo právě při přípravě inscenace Pluto.
Jedinou jistotou je chaos. Hybnerová a Polívková vstoupily do Laterny magiky |
„Na jevišti jsme čtyři a každý máme úplně jiné zkušenosti, jiný styl humoru a tohle sesynchronizovat bylo velmi těžké. Navíc jsme kreativci, silné osobnosti… Takže ty hádky vznikaly jako důsledek narážení našich silných eg o sebe navzájem. Ale to je naprosto přirozené, normální a taky přínosné. Nejen pro práci samotnou ale i pro mezilidské vztahy,“ říká. Každopádně novozélandský režisér Thomas Monckton netušil, jakým oříškem pro něj spolupráce s tak osobitými umělci bude.
Příběh Pluta je jednoduchý. Anna Polívková v roli Bosse zdědí filmové studio a rozhodne se konečně realizovat svůj celoživotní sen - natočit celovečerní film. Jenomže pro to nemá předpoklady ani vzdělání. A její úsilí hatí jak technikář Max (Vanda Hybnerová), tak George (Radim Vizváry) a Peter (Trygwe Wakenshaw), kteří jsou tu za performery.
10. března 2020 |
