Jak často jste chodila na preventivní prohlídky?
Nedá se říct, jak často jsem chodila na preventivní prohlídky. Když jste už pacient, nechodíte na preventivní prohlídky, ale na kontroly. Po skončení léčby se chodí každého čtvrt roku, pak po půlroce a pak je ta doba delší. Je to ale už do konce života.
Co vám řekli lékaři?
Na kontrole mi zachytili nové onemocnění a čeká mě náročná a dlouhá léčba. Podle prognóz to zatím ale vypadá, že se to dá řešit. Mám dost agresivní nález, což znamená, že to asi nemám dlouho, ale že to tam vyrostlo poměrně rychle. Je to sice podruhé a podobný nález, ale říkají tomu nové onemocnění, ne recidiva. Léčba bude jiná než poprvé. Možná náročnější.
Máte za sebou i nějaká speciální vyšetření?
Podstoupila jsem také genetické vyšetření, které před lety nebylo tak časté, nebo mi ho nikdo nijak výrazně nenabízel. Potvrdilo se, že mám nějakou genetickou mutaci, která toto onemocnění způsobuje. Podle toho se mi teď také upraví léčba. Medicína je u nás ale na skvělé úrovni a výsledky jsou podle mě každým rokem lepší a optimističtější, takže věřím, že i můj příběh bude mít dobrý konec. Lékaři, kteří se o mě starají, jsou kapacity a já jsem ráda, že žiju tady a mám takové možnosti se léčit a uzdravit.
Byla jste na zprávu, že se nemoc opět objevila, připravenější, než když vám diagnózu oznámili poprvé?
Na zprávu, že se vám tato nemoc vrátila se opravdu připravit nedá. Když si člověk tím už jednou prošel, pak vidí kolem sebe blízké lidi a známé odcházet kvůli stejné nemoci. Měla jsem chvíli pocit, že se po všech těch trablech ukázalo světlo. Po šesti letech jsem vydala album Světlo, moje krásné turné nazvala Ve Světle a teď přišla taková pekelná zpráva. Svoje Světlo si ale už vzít nenechám, budu bojovat jako lev.
Po první úspěšné léčbě jste raději nechtěla říkat, že jste nad nemocí vyhrála. Nechtěla jste se prý rouhat.
Každopádně i po překonání této nemoci máte stále nad sebou vztyčený prst. Každá zátěž, ať psychická, nebo fyzická, vypětí, stres, což nás všechny provází dnes a denně životem, někoho méně, někoho více, není úplně cesta k zdravému životu. Já patřila spíš k té druhé partě. Ale na druhou stranu, nikde není napsáno, že kdybych žila na nějakém obláčku, jezdila na dovolené, užívala si masáže a cvičila jógu, jedla makrobiotickou stravu a naprosto bezstarostně si plula životem, že bych neonemocněla.To se nedozvím a ani nemá smysl po tom teď pátrat.
Podstupujete náročnou léčbu. Fanouškům a blízkým jste na Facebooku poděkovala za podporu a energii, kterou vám posílají. Co je podle vás nyní důležité?
Důležité je najít odvahu a sílu do dalšího boje a věřit. Hlavně nic nevzdávat. Otázky proč se mi to stalo, proč zrovna mně a podobně, jsou k ničemu a sebelítost je smrtící.
Anna K. o rakovině: Radši neříkám, že jsem nad nemocí vyhrála. Rozhovor z 10. října 2013:
10. října 2013 |
