Potkali jsme se na křtu kalendáře Muže roku a Anděla mezi zdravotníky. Vy sama jste spolu se zdravotníky pózovala před objektivem. Jaký to byl zážitek?
Je to určitě hezčí zkušenost, než stát sama před objektivem jen tak, pro nic za nic. Když člověk ví, že je to pro dobrou věc a že je to s hrdiny naší republiky, tak je to vždycky krásný. Navíc nám vyšlo hezké počasí, pořadatel David Novotný udělal zase úžasnou organizaci a produkci, takže to byl krásnej den.
Radost je určitě i focení materiálů pro vaši novou desku, která už vyšla.
Je to naše druhý „bejby“ s kapelou, které jsme si šíleně vypiplali a nosili jsme ho o dost déle, než devět měsíců, než spatřilo světlo světa. Mám strašnou radost, jak krásné ohlasy ta deska má, kolik lidí si jí objednalo, kolik lidí jí poslouchá… Spousta z nich mi také dává zpětnou vazbu, to je pro muzikanta určitě splněný sen.
Nové album vyšlo ve stejnou dobu, jako vaše oznámení ve velkém rozhovoru pro týdeník TÉMA, že znovu bojujete s rakovinou. Proč pro vás bylo důležité, aby to veřejnost věděla?
Protože by na to přišli tak, či tak. Těm vizuálním změnám nelze moc zabránit. Vzhledem k tomu, že jsem to poprvé sdílela, tu nemoc, tak jsem nechtěla lhát těm sledujícím, nebo fanouškům, co mi drželi palce, a hrát s nimi nějaké hry, kdy bych dělala, že je všechno v pořádku. To by bylo proti mému nitru a proti tomu, jaká doopravdy jsem.
Už tehdy, kdy jsem to věděla a lidi se mě ptali na tu první rakovinu v rozhovorech, mi dělalo strašný problém na to neodpovídat, protože já jsem chtěla, aby ta deska byla prvotní zájem lidí. Strávila jsem na ní strašně moc času, energie a všeho. A nechtěla jsem, aby to tady ta novinka zastínila. Chtěla jsem, abychom ten křest, na kterém jsme hroznou dobu pracovali, dodělali se vším všudy a aby se do toho nepletla informace, že jsem znovu nemocná.
Dagmar Patrasová, Felix Slováček, Anna Julie Slováčková a Felix Slováček mladší (2023)
Aničko, jak jste si v okamžik, kdy vám byla ta nepříjemná zpráva oznámena, nastavila mozek, abyste vůbec byla schopna fungovat?
Ten den, kdy mi to potvrdili, tak jsem se hrozně složila a rozbrečela. Potom jsem si ale řekla, že nemá smysl nad tím mít nějakou sebelítost a negaci. Prostě jsem si řekla, život jde dál. Budu to teď asi mít komplikovanější o léčbu a o uzdravování, ale budu se snažit co nejrychleji vrátit zpátky do normálu, být zdravá a být tady pro ostatní. A hlavně i sama pro sebe.
Anna Julie Slováčková promluvila o rakovině plic, rodině i ztrátě vlasů |
Pomáhá vám každé vlídné slovo a pohlazení?
Na to je náročné odpovědět, protože já nedokážu tyhle věci moc přijímat. Myslím si, že na světě existuje spousta jiných lidí, kteří to potřebují víc, než já. Já si moc vážím té lásky a podpory, která mi je dávána. Nechci se vůbec rouhat. Je to opravdu krásné a dojímá mě to každý den.
Ale říkám si často, že kdyby všichni takhle soustředili svoje myšlenky na další lidi, kteří si procházejí něčím těžkým, nebo i na nějaké celosvětové krize, tak by ten svět byl strašně krásnej. A třeba by se ani žádný špatný věci v životě nebo na světě neděly. Ale to bych byla asi hodně naivní. Moc děkuji všem za tu podporu, která mi je dávána. Ale někdy je toho hodně a nedá se to úplně… Až si říkám, jestli to v závěru není trošku kontraproduktivní.
